Zdá se, že je ten pravý čas realizovat rozvojové plány, které musely organizace neziskového sektoru zatím z finančních důvodů odkládat. Je však vše tak růžové, jak by se mohlo na první pohled zdát?

Krátká zkušenost s čerpáním podpory ze strukturálních fondů EU a reakce na první výzvy k předkládání žádostí o unijní dotace ukazují, že dosáhnout na tyto peníze zatím není dopřáno všem dobrým projektům. Lépe řečeno, štěstí nepřeje ani tak připraveným jako spíše velkým.

NEZISKOVOST JAKO PŘEDNOST I HANDICAP

Podmínky, za kterých mohou neziskovky dosáhnout na kýženou podporu, nejsou totiž přizpůsobeny poměrně krátké novodobé existenci neziskového sektoru v České republice. Domácí neziskové organizace, na rozdíl od těch ze starších členských zemí, totiž ve své většině teprve před nedávnem překonaly první "nadšenecké" období své existence. Mají sice již vytvořenu strukturu a zajištěno základní financování své činnosti, dosud však, až na výjimky, nedisponují silným zázemím potřebným pro realizaci rozsáhlejších aktivit.

 Problémy se ukazují nejen ve finančních a personálních kapacitách pro vlastní tvorbu projektů a pro zpracování žádostí o podporu, ale hlavně při financování projektu. Neziskový sektor je již svou podstatou "neziskovosti" často limitován při získávání úvěru na předfinancování či spolufinancování zamýšlených aktivit. Evropské fondy tak prostřednictvím našich ministerstev nabízejí peníze organizacím, které sice mají nápady i chuť realizovat projekty, pro tuto realizaci ovšem nemají vytvořeny základní podmínky. Jak veřejný, tak komerční sektor nejsou na tuto situaci dostatečně připraveny, takže hrozí, že mnohdy velmi zajímavé nápady mohou právě z těchto důvodů zůstat opět jenom na papíře.

SLABINY NEZISKOVÉHO SEKTORU

V první fázi se zaměřme na mezery, které vykazuje v otázce přípravy na čerpání strukturálních fondů sám zdejší neziskový sektor. Průzkum, který zpracovalo mezi neziskovými organizacemi na Vysočině sdružení Civic ze Žďáru nad Sázavou a kterého se v roli respondentů účastnilo 100 aktivních subjektů, ukázal na několik hlavních problémů týkajících se tvorby a realizace nových projektů.

Jako největší problém označovaly neziskovky nedostatečné finanční a personální kapacity pro tvorbu svých projektů. Jako podstatný byl hodnocen i nedostatek času, který mohou pracovníci neziskové tvorbě projektů věnovat tak, aby přitom zároveň nešidily svou hlavní činnost. Zjednodušeně řečeno: Neziskové organizace nemají dostatek kvalifikovaných lidí, kteří by byli schopni porozumět mechanismu evropských dotací a tvorbě projektové žádosti.

Nemají rovněž peníze na zaplacení tvorby projektu u komerčního zpracovatele projektových žádostí. Manažeři neziskových organizací pak mají většinou dost práce s udržením stávajících aktivit, což jim nedává příliš prostoru k dalším rozvojovým aktivitám. V neposlední řadě hraje svou roli i určitá laxnost některých neziskových organizací, a to především těch, kterým se již podařilo dosáhnout na - z jejich pohledu - "uspokojivý" způsob financovaní ze zdrojů státu, kraje, města či obce.

NEZISKOVKY A BANKY

Další problém, který musejí mnohé neziskovky překonat v cestě za vysněnými evropskými penězi, je moment, kdy zjistí, že jím na realizaci projektu sice stačí lidé, prostory a chuť, ale že je navíc třeba podpořený projekt v první fázi předfinancovat z vlastních prostředků. Zkusme si tuto situaci na modelovém příkladu.

Organizace působí v sociálním sektoru, má za sebou sedm let existence, zaměstnává čtyři pracovníky a hospodaří s obratem dva a půl milionu korun ročně. Svou činnost vykonává v pronajaté obecní budově. Má připraven dvouletý projekt, který si vyžádá celkové náklady ve výši jednoho a půl milionu korun, přičemž na projekt je možno získat 100% unijní dotaci. Podpora z EU je ovšem vyplácena teprve poté, co organizace vyúčtuje alespoň jednu etapu projektu. Vzhledem k nedostatku vlastních prostředků je neziskovka nucena hledat na předfinancování projektu prostředky jinde. A to buď ve veřejném, nebo v bankovním sektoru.

Podívejme se nejdříve na možnosti, které nabízejí českým neziskovým organizacím bankovní domy. Na výše uvedený modelový příklad, který jsme pro potřeby přípravy tohoto příspěvku zaslali čtyřem našim největším bankovním institucím, odpověděli tři, přičemž pouze Česká spořitelna současně poslala také konkrétní nabídku úvěrování projektu. Komerční banka a ČSOB se omezily pouze na obecný popis, jak se v uvedených případech v jejich institucích postupuje. Komerční banka v této souvislosti uvedla, že nabízí speciální produkt, tzv. Program Ponte, který je určen pro zájemce o financování projektů z fondů Evropské unie. Program přitom nabízí dvě možnosti, a to předfinancování a spolufinancování projektů.

Všechny banky také shodně uvedly, že individuálně posuzují jednotlivé případy. Při osobní zkušenosti (získané v době hledání možností, jak financovat projekty, které hodlá realizovat má domovská organizace) jsem se však na lokálních pobočkách s příliš individuálním přístupem nesetkal. Pozice jednotlivých bank je v zásadě stejná, takže dosáhnout lze na klasické úvěrové projekty určené pro podnikatelský sektor.

 Většinou se také vyžaduje buď ručení nemovitostí, nebo jiná forma jištění. Zde jsou tedy jasně zvýhodněny velké neziskovky, za kterými stojí silní partneři (církve, firmy, nadace, apod.), a to především díky větší možnosti ručit nemovitostmi či jiným majetkem. Malým neziskovkám tak často nezbývá nic jiného než se s problémem financování obrátit na veřejný sektor, popřípadě volit nějaké nestandardní řešení. Je znám příklad, kdy nezisková organizace ručí za úvěr na financování projektu zástavou na rodinném domku jednoho ze svých členů.

Čerpání podpory z Evropské unie by však nemělo naše neziskovky nutit k takovýmto zoufalým krokům. Banky by měly chápat, že v případě dobrého projektu mají vysokou jistotu návratnosti půjčených peněz z čerpané podpory, která u neziskovek často činí až 100 procent uznatelných nákladů. Určitým tipem by v této souvislosti mohla být spolupráce s menšími (většinou německými či rakouskými) zahraničními bankovními domy, které se s otázkou financování projektů neziskových organizací potkávají již dlouhou dobu ve svých mateřských zemích.

NEZISKOVKY A VEŘEJNÝ SEKTOR

Na rozdíl od předchozího případu spolu veřejný a neziskový sektor komunikují již delší dobu, a to hlavně díky krajům. I když je v každém z nich rozdílná situace, většinou se zde již podařilo neziskovkám definovat strategii rozvoje, což se odráží i v otázce přístupu krajských samospráv k čerpání podpory z fondů EU. Neziskovky tak mají v některých krajích možnost získat první desetinu prostředků na realizaci svých projektů zálohově. Některé samosprávy navíc podpořily tvorbu nových projektů příspěvkem na úhradu zpracování projektové žádosti.

 I přes tyto formy podpory je však pro neziskovky nutné zajistit zbývající prostředky na předfinancování svých projektů či jejich etap z vlastních zdrojů. K tomu je třeba přičíst i nemožnost financovat z podpory úroky z úvěru. V případě, že se neziskovky pustí do víceletého projektu, není přitom částka za úroky zanedbatelnou položkou. Právě díky těmto problémům hrozí, že některá opatření operačních programů, například SROP 3.2, nebudeme v tomto programovacím období vůbec schopni vyčerpat. A to zvláště ve chvíli, kdy se ocitáme před posledními koly výzev k předkládání projektů.

Z výše uvedeného plyne, že množství prostředků určených pro neziskový sektor v jednotlivých operačních programech je sice vysoké, jeho vlastní situace ani prostředí, ve kterém se většina neziskovek v současnosti pohybuje, však tomu neodpovídá, není na tuto situaci ještě stále dostatečně připraveno. Problémem se v této souvislosti může zdát také idea "neziskovosti" projektů podpořených z fondů EU.

Pokud totiž během projektu vznikne nějaký zisk, automaticky se o něj sníží výše podpory. Naší strategií by však mělo být, aby neziskový sektor získal peníze na rozjezd svých projektů, které časem začnou generovat zisk, ze kterého by bylo možné zajistit budoucí udržitelnost těchto projektů. V opačném případě totiž hrozí, že se neziskové organizace po skončení podpory ocitnou ve finančním vakuu, bez možnosti získat na zahájené projekty další zdroje financování.

To už se ale dostáváme trochu dál - k celkovému přístupu státu k neziskovým organizacím. Vláda by měla v této souvislosti pochopit, že nestátní neziskový sektor je všude v civilizovaném světě důležitou součástí společnosti. Cílenou a promyšlenou podporou neziskových organizací totiž stát většinou podporuje lidi, kteří svou práci dělají s dobrými úmysly a často dokonce suplují jeho vlastní nemohoucnost v určité oblasti, především sociální.

Prvním takovým důležitým krokem by mohlo být uzákonění daňových asignací tak, jak je tomu třeba v sousedních státech. Neziskovky by se tím mohly alespoň částečně vymanit ze závislosti na libovůli státních či samosprávných úředníků a zajistit si tak v budoucnu lepší pozici i v přístupu k dalším prostředkům z EU. A těch do naší republiky v dalším plánovacím období 2007-2013 zamíří ještě více než dosud.


Neziskovky si zaslouží podporu

V řadě zemí již pochopili, že svěřit pravomoc státu či samospráv v určitých oblastech do rukou občanských sdružení nebo jiných neziskových subjektů přináší určité výhody. Za prvé tyto činnosti vykonávají lidé, které daná problematika skutečně zajímá. Za druhé se ušetří náklady, protože neziskovky jsou schopny hledat zdroje i jinde, a jsou tak právě díky vícezdrojovému financování často schopny zajistit a nabídnout kvalitnější služby. Podpora směřující v současnosti i v budoucnu do neziskového sektoru z fondů EU je proto velkou příležitostí. Pro řadu neziskovek však zároveň tvrdým setkáním s realitou.

Výzkum, který provedlo v průběhu roku 2005 občanské sdružení Civic ze Žďáru nad Sázavou na Vysočině, dokládá, že s prvními problémy se NNO setkávají již při vlastní tvorbě projektů a projektových žádostí. Výzkumu se zúčastnila necelá stovka subjektů, převážně z neziskových organizací. Všichni zúčastnění připravují, připravovali, popřípadě uvažují o přípravě žádostí o podporu svých aktivit z fondů EU.

Jako hlavní problém přípravy svých projektů identifikovali respondenti výzkumu realizovaného sdružením Civic nedostatek času, nedostatek informací o možnostech a způsobu čerpání podpory a nedostatek personálních a finančních kapacit. Z výzkumu vyplynul zcela jednoznačný závěr: Našim neziskovkám by nejvíce pomohla instituce, která by byla schopna identifikovat jejich možnosti, pomoci jim s přípravou projektových žádostí, konzultovat s nimi vlastní řízení projektu, popřípadě i jeho vyúčtování. Tedy poradenství v průběhu celého projektového cyklu. I z těchto důvodů chce občanské sdružení Civic své aktivity zaměřit právě tímto směrem. Byla by totiž velká škoda, kdyby nabídnutá šance pro neziskový sektor zůstala nevyužita.

Zdeněk Navrátil
občanské sdružení Civic