Už pěkných pár let je jméno Jiřího Grygara pro veřejnost skoro synonymem pro vesmír a jevy, které s tajemstvím nekonečného prostoru souvisí. Jako jeden z mála dokáže zrod vesmíru při velkém třesku, vznik hvězd, komet či černých děr přiblížit tak, že i obyčejní smrtelníci jsou s to tomu porozumět, a co víc - i pochopit netušené souvislosti. Populární astrofyzik, který nejen v legendárním televizním pořadu, ale v mnoha přednáškách a publikacích rád otevírá lidem "okna vesmíru dokořán", v pátek 17. března oslaví sedmdesátiny.

Popularizaci vědeckých poznatků považuje Jiří Grygar, který pracuje v Centru částicové fyziky Fyzikálního ústavu Akademie věd ČR, za svou morální povinnost. "Když se mi dostalo toho privilegia, že se mohu z první ruky dostat k nejnovějším vědomostem, musím je také předávat dál," shrnul to kdysi.

Přesto, že mluví o exaktní astrofyzice, umí najít řeč, které lidé rozumí. "Přizpůsobit se jejich zkušenostem je pro mě výzvou," přiznal se. A právě to ho na popularizaci vědy baví, i když už 50 let s humorem řeší i věčné otázky o zelených pidimužících. Lidé oceňují až renesanční šíři jeho znalostí přes přírodní vědy až po filozofii a také duchovní rozměr jeho osobnosti.

Jako první český vědec obdržel Grygar před deseti lety Cenu Kalinga (UNESCO) za popularizaci vědy. Je po něm také pojmenována planetka číslo 3336. Objevil ji v roce 1971 jeho spolužák, proslulý astronom žijící v zahraničí Luboš Kohoutek.

Už v dětství mě velmi oslovila skutečnost, že astronomové dokážou něco kloudného zjistit o objektech, na které nemohou nikdy dosáhnout a s nimiž nelze dělat žádné pokusy," říká Grygar na otázku, jak se vlastně dostal k oboru. Navíc se mu zdálo, že je astronomie teprve na začátku své cesty a že ji čekají velkolepé objevy. Rád vypráví o tom, jak po nocích ještě jako student sledoval meteory ze střechy paneláku vleže na spartakiádním lehátku.

Vzpomíná na své učitele: brněnského Luboše Pereka, Miroslava Plavce z observatoře v Ondřejově a Zdeňka Kopala z Manchesteru. Jeho vědeckou dráhu ovlivnily i dlouhodobé pobyty na zahraničních observatořích v nizozemském Utrechtu a v kanadské Victorii.

Od středoškolských studií obdivoval zejména amerického astrofyzika indického původu Subrahmanyana Chandrasekhara (1910 až 1995), který dokázal brilantním způsobem řešit velké záhady astrofyziky, od hvězdných atmosfér po černé díry. Navíc u něj oceňuje přesah do filozofie, literatury a umění. Chandrasekhar získal Nobelovu cenu (l983) a několik laureátů této ceny vychoval.

Grygar se jako popularizátor astronomie vryl do povědomí televizních diváků zejména v souvislosti se seriálem Československé televize Okna vesmíru dokořán. Velké obliby i ocenění se dostalo jeho knihám Vesmír je náš svět, V hlubinách vesmíru, Vesmírná zastavení nebo Země ve vesmíru.

Sám si nejvíce cení seriálu článků a přednášek Žeň objevů. Shrnuje v nich vývoj a objevy astronomie v předchozím roce. "Před čtyřiceti lety to byl osmistránkový článek, dnes je to nejméně 170 stran textu, což docela dobře charakterizuje bouřlivý rozvoj astronomie," uvedl.

Grygar byl předloni zvolen předsedou Učené společnosti ČR, kterou deset let předtím pomáhal zakládat. Od té doby se rozrostla na trojnásobek. Je zakládajícím členem Evropské astronomické společnosti, čestným předsedou České astronomické společnosti. Kromě účasti v mnoha vědeckých institucích a společnostech je rovněž viceprezidentem Evropské rady skeptických organizací a členem výboru české společnosti skeptiků Sisyfos. Nezapírá, že patří k horlivým odpůrcům nevědeckého, podle něj "blátivého", myšlení.

Má také mnoho koníčků, má rád vážnou hudbu, cyklistiku a se svými přáteli každoročně podnikají jízdu na kolech a navštěvují české a slovenské hvězdárny. Nechybí ani ve fan-klubu Járy Cimrmana. Pro své následovníky nemá prý lepší radu než tu, kterou často slýchal od astronomů světové pověsti, že když se budou o něco ze všech sil snažit, tak toho také dosáhnou.