06vik20a.jpgPočet stálých obyvatel tu už dost dlouho nepřekračuje stovku. Vskutku žádné velkoměsto. Jenže která jiná obec podobné velikosti se může chlubit tím, čím Dobrš, ležící v pohledné krajině Strakonicka? Mají tu dva cenné kostely, pozoruhodnou středověkou tvrz, kdysi přestavovanou na zámek, renesanční bránu z roku 1579, ba dokonce památnou lípu na návsi.
Těsně po první světové válce koupil část zmíněného panského sídla jistý Josef Menšík. Zaplatil tisíc korun československých a s manželkou i houfem potomků se nastěhoval do rozpadajících se komnat. Podle všech obvyklých měřítek to byl podivín. Nejen že sbíral kdejaký krám - obrázky, kameny, staré zbraně, křesla, klobouky, hole, roztodivné vykopávky - a plnil tím svoje malé muzeum, ale kdysi údajně ve Francii zakoupil a do Čech propašoval rytířské brnění. To pak pečlivě opatroval, aby zůstávalo v kondici, protože je čas od času oblékal a objížděl s ním poutě.
Říkal si "poslední rytíř" a celkem vzato, taky tak středověce žil. Ale učinil jednu krajně důležitou věc: když tvrz koupil, postaral se, aby z ní lidé z vesnice přestali vylamovat a roznášet kámen na stavbu svých vlastních domečků. Údajně ho zato moc nemilovali, ale zbytky unikátní tvrze byly aspoň trochu zachovány. Zasloužila si to, stojí tu minimálně od 13. století, kdy ji vystavěl hrdý rod Koců z Dobrše. Podle pověsti jejich předek, mlynářských chasník, zachránil v lese knížete Oldřicha před rozzuřeným divočákem a odměnou dostal kraj kolem vrchu Poledníku a k tomu erb s mlýnským kolem.
Kocové tu sídlili do časů renesance a v jejím duchu k tvrzi přistavěli zámek. Do té doby také spadá další zdejší legenda. Jeden z Koců cestoval s Kryštofem Harantem z Polžic a Bezdružic do Egypta a přivezl si odtud krokodýla. Navzdory všem opatřením dravec jednou utekl, zajel do tůně za Poledníkem a zle tam řádil. Nakonec se ho podařil zabít, ale za třicetileté války vycpaný krokodýl kdesi zmizel. Toho dalšího pak vyřezal až pan Menšík pro svoje muzeum.
06vik20b.jpgPočátkem 18. století koupili Dobrš Schwarzenberkové, zámek sice barokně opravili, ale valně o něj nestáli, a tak se postupně měnil v byty, sýpku, školu a tak dále. Dvacáté století ho zastihlo ve zbědovaném stavu. Stejně tak se čas podepsal na dalších dobršských unikátech - na kostele Zvěstování Panně Marii a kapli sv. Jana a Pavla. Připomeňme, že oba svatostánky pocházejí z poloviny 13. století a navzdory všemu si pár románských a gotických prvků zachovaly. Chloubou kaple pak je zvon z roku 1561 z dílny pražského zvonaře Brikcína z Cimperka. Visí na původních dubových trámech, překvapivě nese nápis ve staročeštině a když ho jako výstrahu před bouří rozhoupali, byl prý slyšet až v Praze.
Kdo chodil Dobrší konce 20. století, možná s lítostí zaznamenával, jak chmurně ty pamětihodnosti vyhlížejí, zejména tvrz a zámek. Kdo tam přijde dneska, bude potěšen. Památky svítí novými fasádami, prokoukly kostelní interiéry, v roce 2002 na seznamu pozoruhodností přibyl půvabný památník Ondřeji Jakubovi de Waldt, dobršskému faráři a baroknímu spisovateli. Kromě jiných zajímavých textů po sobě zanechal detailní popis, jak exteriér i interiér kostela Zvěstování Panně Marii vyhlížel v první polovině 18. století.
O všechno to vylepšení se především zasloužil Spolek pro obnovu Dobrše, založený v roce 1996. Těžko říct, jestli se inspiroval zmíněným činem "posledního rytíře" Menšíka, ale je fakt, že rozpad tvrze, zámku i chátrání kostelů zastavil a věci začal napravovat. V onom roce 1996 se dokonce konalo na to téma sympozium, kterého se účastnily kapacity v oboru památkářském, restaurátorském i historickém. A malíř a restaurátor Josef Häring tenkrát na něm řekl: "Nejsou ve skutečnosti památky různých stupňů, jsou jen památky. A popravdě řečeno, pro Dobrš je tvrz větší a důležitější památkou než Hradčany."

Snímky / HN - Jan Šilpoch: Kaple sv. Jana a Pavla v Dobrši. Původně románský kostelík tu stál už kolem roku 1230.