Právě zveřejněný záměr ministerstev financí a školství zařadit do výuky na základních školách finanční vzdělávání je jistě chvályhodný. Na nejrůznějších místech - inzeráty v médiích počínaje a trhacími letáky na vesnických vývěskách konče - najdeme nejrůznější nabídky na finanční výpomoc s parametry, které evidentně nedávají ekonomický smysl: jsou tak neuvěřitelně "výhodné", že buď jejich původce je blázen, nebo, asi mnohem častěji, má nabídka nějaký nenápadný, ale finančně potom hodně bolavý háček.

Ochrana vzděláním chudých


Bude tedy jedině dobře, když mládež bude mít povědomí o některých základních pravidlech, podle kterých funguje svět vlastně už odnepaměti - například, že vyšší výnos jde obvykle ruku v ruce s vyšším rizikem a že nezvykle výhodné nabídky bývají nezvykle často založené na podvodu.

U zmíněného projektu finančního vzdělávání ale hrozí dvě vady na kráse. První možná vada plyne z faktu, že jde - na rozdíl od matematiky nebo třeba dějepisu - o výuku týkající se jednoho konkrétního existujícího trhu. Jistě bude užitečné vylíčit žákům spektrum finančních produktů a vysvětlit význam termínů, jako je Fond pojištění vkladů nebo RPSN.

Žáčci nebo i jejich rodiče můžou čistě hypotetické příklady vzít dříve či později v dobré víře vážně, na jejich základě řekněme uložit peníze v dané finanční instituci, následně zažít krach této instituce a nakonec žalovat vládu, že jim tuto investici v rámci kurzu pro základní školy "přece doporučila". Nemá-li tedy předávání finanční gramotnosti mít podobu jen zcela obecného, a tím pádem málo účinného výkladu základních pojmů, může jít právnicky vzato tak trochu o tanec mezi vejci.

Druhý problém u zmíněného projektu nastane, pokud se obě ministerstva zastaví na půlce cesty tím, že se omezí skutečně jen na finanční vzdělávání. V rámci nynějšího rozmachu úvěrů všeho druhu se právě otázka racionálního nakládání s penězi zdá nejaktuálnější. Neoprávněně v jejím stínu však na své řešení čeká potřeba základního ekonomického vzdělávání obecněji.

Většina neví nic


Dnes a denně se v médiích propírají témata jako hospodářský růst, nezaměstnanost, inflace, privatizace nebo třeba penzijní reforma. Valná většina dospělých obyvatel však ve škole o většině těchto témat neslyšela téměř nic.

Budou tito lidé například umět v roli nynějších nebo budoucích voličů aspoň rámcově posoudit, který politik chce do budoucna vést českou ekonomiku nejsprávnějším směrem? Pokud si nejsme jisti, že ano, měl by být projekt finančního vzdělávání školáků brzy zobecněn na projekt jejich vzdělávání i v dalších oblastech praktického ekonomického života. Bude to v ekonomickém zájmu nás všech.


Autor pracuje jako poradce v České národní bance a přednáší na Karlově univerzitě