V pražské centrále Eurotelu je polovina zaměstnanců mimopražských. Možná se Češi stěhují za prací o něco víc, než se myslelo. Aby ne: v novinách se od počátku 90. let objevují stesky nad vylidňováním venkova, a někam ti lidé přece odcházet musí. Ale pořád se stěhují málo. Nemění se totiž podstatný údaj - nezaměstnanost v jednotlivých okresech.
Za prací se do hlavního města putuje odjakživa. Po první světové se do Prahy valily tisíce lidí z venkova, to oni zakládali kolonie na Žižkově a Bohdalci, o nichž čteme u Karla Čapka. Dnes je podle průzkumů připravena k nepohodlí a uskrovnění, jaké stěhování za prací přináší, asi čtvrtina až pětina lidí. Sociologové tvrdí, že jich přibývá; jenže pomalu. V "enklávách špatné nálady" na Jesenicku nebo Mostecku nezaměstnaní dál čekají, až investoři přijdou za nimi. Je těžké opustit postavený dům, příbuzné a přátele, školu svých dětí a rodinného lékaře. Cestování za prací ztěžuje tuhá regulace nájemného. Ale chudí z Osoblahy a Krušnohoří se nebudou mít lépe, dokud se nezvednou z místa.
Je-li v českém stěhování za prací povzbudivé číslo, pak zní - 8850. Právě tolik Čechů loni po vstupu do EU vycestovalo za prací do Británie (ta spolu s Irskem nepřijala ochranářská omezení). Nebylo jich tolik jako tradičně migrujících Poláků a Litevců, ale i tak jich bylo desetkrát víc, než ostrovní vláda čekala. To je výzva na počátku léta: mluvíte-li aspoň trochu anglicky a hledáte práci, jeďte na zkušenou do Evropy.

tomas.nemecek@economia.cz