Snímek: František Vítek
Jsme na východním pobřeží Šrí Lanky a naším cílem je Anurádhapura na opačné, západní straně ostrova Cejlon. V celé oblasti byla Tamily (menšinové etnikum oproti převládajícím Sinhálcům - pozn. red.) vyhlášena několikadenní generální stávka. Úřady na ni reagovaly vyhlášením výjimečného stavu a celodenním zákazem vycházení.
Generální stávka je vynucená, kdokoliv by se pokusil otevřít svůj krámek, může očekávat jeho vypálení, v horším případě smrt - svou nebo dokonce celé rodiny. Silnice jsou blokovány barikádami z hořících pneumatik a každých padesát metrů hlídkují těžce ozbrojení vojáci.
Meziměstská doprava je naprosto ochromena a najít někoho, kdo by nás - za patřičně vysokou úplatu - byl ochoten odvézt z této zóny pryč, je obtížné. Situace se ještě zhoršila včera, kdy při pokusu o proražení blokády kdosi hodil na projíždějící autobus granát a zabil jeho řidiče.
Pěšky se dostáváme až do přístavního města Trincomalee. Četné vojenské kontroly nás neustále odrazují od další chůze, ale nemáme moc možností. Nakonec se nám podařilo najít mikrobus, jehož majitel byl ochoten odvézt nás do Anurádhapury. Podmínky jsou jasné: platíme celý mikrobus a cestou nesmíme nikoho přibrat. Důvod je jednoduchý - obě strany sporu nás jako cizince nechtějí zatahovat do konfliktu, takže nám "dovolí" opustit město.
Silnice z Trincomalee je plná vojenských kontrolních stanovišť, která mají zabránit pašování výbušnin z východu ostrova do ostatních částí země. Na příjezd do starobylé Anurádhapury jsme se proto vyloženě těšili.
Pro peníze do zlatnictví
Dnešní Anurádhapura je rušné město s necelými 60 tisíci obyvateli. Nejstarší hlavní město na Šrí Lance, ležící asi 200 kilometrů na sever od metropole Kolomba, založil už ve 4. století před Kristem král Pandukábhaja. Umístil ho na hlavní trasu mezi přístavy na severozápadě a severovýchodě Cejlonu, a prý ho dokonce osobně vyprojektoval.
Po příjezdu nastaly potíže se zaplacením dopravy. Nemáme dost šrílanských rupií a americké dolary řidič kupodivu nechce přijmout. Zdá se nám to trochu divné, protože na Šrí Lance jsou lidé přátelští, ale podobně jako jinde v Asii využívají každé příležitosti k malému obchodu a zisku. Nemůžeme najít směnárnu, a tak nezbývá než zajít do zlatnictví a peníze proměnit tam.
Památky v Anurádhapuře jsou rovnoměrně rozprostřeny na ploše zhruba 40 kilometrů čtverečních, takže na jejich návštěvu počítáme s celodenním výletem rikšou nebo s pronájmem kola. Podle toho volíme ubytování sice ve vzdálenější části města, zato v příjemném prostředí na břehu jezera. Jedinou mrzutostí - podobně jako na jiných místech na Šrí Lance - jsou komáři. Nutné je tudíž používat repelenty a před spaním pečlivě zkontrolovat moskytiéru.
Posvátný Buddhův zub
Na Cejlon se dostal buddhismus za vlády vnuka zakladatele Anurádhapury, kdy v čele Indie stál král Ašóka (250 - 210 před n. l.), velký šiřitel buddhismu. Město se rozvíjelo zejména kolem chrámu Mahávihára se stromem osvícení bhó (Ficus religiosa), který se v Asii běžně nazývá Buddhův strom.
U tohoto chrámu také začíná naše prohlídka. Pro nás je strom bhó celkem běžný "fíkus", ale pro zdejší buddhisty má zvláštní význam - prý vyrostl z výhonku stromu, pod kterým Buddha v Indii dosáhl osvícení. Tento mateřský strom byl však v 6. století skácen a ten, který roste na jeho místě nyní, je výhonkem šrílanského stromu. Anurádhapura je proto pro buddhistické Sinhálce nejposvátnější místo na Šrí Lance.
Do města se kdysi dostal i posvátný Buddhův zub. Každoročně se pak ve velkolepém procesí tato relikvie nosila do chrámu Abhajagiri, kde ji po nějakou dobu vystavovali. V dnešní době se slavnost nesení Buddhova zubu odehrává ve městě Kandy.
Invaze z jižní Indie v roce 933 Anurádhapuru pobořila a vydrancovala natolik, že se hlavním městem stala bezpečnější Polonnaruva. Zcela opuštěná a rozpadající se Anurádhapura se zničeným zavlažovacím systémem zarůstala džunglí a trvalo téměř tisíc let, než ji počátkem 19. století objevili při stavbě železnice Britové.
Prastaré vodní nádrže
V Anurádhapuře převažují tři hlavní typy staveb: kláštery a paláce, dále stúpy - dágaby a vodní nádrže - pokuny. Dágaba (doslova "relikviář") je mohyla zvonovitého tvaru, která má průměr od několika až do sta metrů. Ta největší, Džétavanáráma, postavená na přelomu 3. a 4. století, zůstává dodnes se 122 metry nejvyšší cihlovou stavbou na světě. Už několik let se opravuje a podle tempa a pracovního nasazení dělníků tomu asi ještě několik dlouhých let nebude jinak. V předměstích a na okrajích Anurádhapury stojí další významné dágaby: Maháthúpa, Pubbarama, Tanovana a Thuparama.
Procházka mezi nimi nám začíná být nepříjemná, protože u každé z nich je zapotřebí nejen sundat obuv, ale i pokrývku hlavy, do které pak nemilosrdně praží slunce. Raději odcházíme do stínu a k jiným památkám.
Zajímavostí Anurádhapury je množství už zmíněných pokun, zdobených nádrží na vodu. Sloužily coby vodojem na pitnou vodu nebo jako bazén pro obřadní koupele. Dnes jsou však většinou poničené, některé hustě zarostlé vodním květem, u jiných se rozpadají okraje ozdobené reliéfy. Nejzachovalejší se zdá Kuttam pokuna, ale zelenkavá voda ke koupání, natož k pití vůbec neláká.
V okolí města vznikaly jako zdroje vody pro obyvatele i pro zavlažování polí různě velké přehrady. Například přehrazením řeky Malvatuoja se vytvořilo umělé jezero s rozlohou 18 kilometrů čtverečních. Většina z přehrad se dochovala dodnes - některé jsou zřejmě nejstaršími umělými vodními nádržemi na světě.
Právě u takového jezera stojí náš bungalov, kde si nad vynikající večeří vychutnáváme jeden z posledních západů slunce na Šrí Lance. Návštěva města, zapsaného v roce 1982 na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO, určitě za to stála.
FRANTIŠEK VÍTEK
Jak se tam dostat
* Na Šrí Lanku se dá, s výjimkou letních měsíců, kdy vládne monzun, cestovat po celý rok. Nejlevnější letenka stojí i s poplatky kolem 22 000 Kč (ČSA, Austrian Airlines aj.). Vízum, opravňující ke vstupu na 30 dnů, se uděluje zdarma po příletu.
* Pro dopravu po ostrově je nejpohodlnější si najmout auto i s řidičem. Kvůli rozloze Anurádhapury si na prohlídku památek půjčte alespoň kolo. Anurádhapura je spojena s Kolombem pravidelnou autobusovou (jízda 5 h) a železniční dopravou (8 h). Vstupné do celého kulturního trojúhelníku činí 15 USD, do některých chrámů se platí zvlášť menší poplatek, respektive se očekává odevzdání menšího peněžního daru.
Zajímavost
Ostrov i stát se jmenoval Cejlon až do roku 1972, kdy byl stát poprvé přejmenován. Od roku 1978 se nazývá Demokratická socialistická republika Šrí Lanka. Psaní názvu země Šrí Lanka (zdvořilostní přívlastek šrí - doslova skvělý, slavný) vychází z tradiční indické terminologie, založené na klasickém jazyce - sanskrtu. V novoindických jazycích to zní "Srí". Jméno Lanka označovalo v eposu Rámájana sídlo démona Rávany.
Fakta
Šrí Lanku obývají a formují dva hlavní národy: indoevropští Sinhálci (více než 15 mil.) a drávidští Tamilové (asi 3,1 mil.), odlišní rasově, nábožensky i písmem. Sinhálci, proudící na ostrov od poloviny 1. tisíciletí př. n. l., prohlašují sami sebe za potomky "původních" obyvatel ostrova. Tamilové přicházejí na ostrov z jižní Indie jako kupci, osadníci nebo dobyvatelé v několika vlnách, v té první jen o málo později než Sinhálci nebo dokonce současně. Sinhálci na své sousedy nepřestali nahlížet jako na vetřelce.
Po roce 1978 na ostrově vypukla otevřená občanská válka. Tamilská organizace Tygři osvobození tamilského Ílámu (anglická zkratka LTTE) usiluje o zřízení vlastního státu na severovýchodě ostrova a používá k tomu veškeré metody, včetně teroristických útoků na civilní cíle. Ostrov je linií příměří z roku 2002 fakticky rozdělen. Po tragické vlně tsunami v roce 2004, která zasáhla zejména oblasti obývané Tamily, se konflikt rozhořel s novou silou. Tamilové si totiž celkem oprávněně stěžovali, že humanitární pomoc nebyla rozdělována spravedlivě, respektive nemínili připustit, aby na její rozdělování dohlížely vládní síly. Ozbrojená konfrontace, probíhající už třetí desetiletí, stála život asi 65 tisíc obětí a další statisíce připravila o domov.
