A dojem po rozhovoru? Člověk na svém místě, s mozkem starším než tvář, jehož přehled o oboru - obchodu kovy, ocelí a surovinami - ve kterém je firma Metalimex předním hráčem, je neobyčejný.

Jak to vlastně začalo?

"Tady v Brně jsme byli včera ohodnoceni za padesát účastí, naše firma však současně slaví let šedesát: v roce 1948 byla zřízena výsadní akciová společnost METALIMEX pro dovoz a vývoz rud, kovů a pomocných hmot. V roce 1950 došlo ke sloučení se společností Carboexport, což znamenalo rozšíření zbožové náplně o pevná paliva a elektrickou energii, na druhé straně skončil obchod s pomocnými hmotami, elektrodami. Tři roky nato - 1953 - přišla proměna akciové společnosti Metalimex na podnik pro zahraniční obchod (PZO) pro dovoz a vývoz rud, kovů a pevných paliv, roku 1959 se rozšířil předmět podnikání o dovoz a vývoz zlata, stříbra, platiny a kovů skupiny platinové, jakož i obstarávání aktivního zušlechťování zahraničních hutních surovin v tuzemsku a pasivního zušlechťování těchto surovin v cizině."

Obchodovali jste pak ale i se zemním plynem...

"To až od roku 1967, v roce 1970 naopak došlo k delimitaci tradičních komodit jako jsou ferroslitiny, manganové rudy, wolframové a molybdenové koncentráty do nově vzniklé společnosti Kerametal se sídlem v Bratislavě. Roku 1989 pak vznikla akciová společnost s názvem Metalimex a.s. s hlavním předmětem činnosti nákup a prodej zboží tradičních komodit, pak v devadesátých letech vznikají dceřiné společnosti Metalimex SEMIS pro obchod s drahými kovy, s výrobky barevné a černé metalurgie včetně jejich odpadů a Metalimex INTERNATIONAL pro obchod s barevnými kovy a feroslitinami, jedna dceřiná společnost na Slovensku - Slovenergo a v roce 1995 dochází rozhodnutím vlády ČR k ukončení obchodů se zemním plynem. V šestadevadesátém se dcery sloučily s matkou. O dva roky později převzetí exportu černého uhlí z produkce OKD, a. s., což patří mezi rozhodující momenty pro další rozvoj obchodních aktivit v oblasti pevných paliv: 1999 společnost plně převzala export produkce černého uhlí a koksu z produkce skupiny Karbon Invest, a. s.

Během roku 2005 proběhly ve společnosti METALIMEX a. s. změny ve vlastnické struktuře a výsledkem těchto změn je 100% akciové vlastnictví OKD, a. s. ve firmě METALIMEX a. s., ale hned nato, v průběhu roku 2006, prodej části podniku - divize paliv, která zajišťovala nákup a prodej uhelné produkce. Tato změna vrátila firmě soulad názvu s činnostmi, pro které byla v roce 1948 založena..."

Kde v té historii začíná vaše stopa?

Po vysoké ekonomické jsem chvíli dělal úplně jiné věci, ale to byly měsíce. Právě v Metalimexu bylo to, co mě zajímalo a zajímá - komoditní obchody, termínové transakce, a nejen s fyzickými substráty. Nastoupil jsem do oddělení barevných kovů, do komodity, pro kterou byl podnik před šedesáti lety založený. Pak už, po roce 1999, se v záměrech majitele a šéfa Petra Otavy objevují i moje příspěvky k plánům a zaměření, zejména obchod s ocelí a návrat do obchodu s rudami a šroty...

Proč vlastně člověk jde dělat obchod, kde skoro ani nemusí vidět to, s čím obchoduje, přitom stačí pokyn a začnou se hýbat tisíce a miliony tun něčeho odněkud někam?

Krása té práce není jen v moci způsobit pohyb zboží. Když stojíte na překladišti rud a díváte se na ty nekonečné vlaky s rudou, rudou, která je naše... Je to hezký pocit. Stejně jako pohled do hutí, když vidíte, že se ta vaše ruda a šroty mění v železo - ale ani my se nevyhneme blízkému propojení s výrobou. Musíme znát procesy, které u našich partnerů probíhají. Kromě toho obchodujeme nejen se surovinou, ale i s produkty technologických procesů - koupíme šrot a necháme udělat třeba trubky, válcovaný materiál, cokoli - a ten produkt zas musíme realizovat na trhu! Je dobré vědět, co se s tím děje v mezidobí.

Mluvil jste o nestandardních obchodech - mám tomu rozumět, že se musíte skrývat?

Náš netradiční obchod byl třeba v Libérii. Tam jsme koupili rudu v přístavu, který byl plný rudy, ale nedala se naložit, protože za války zničili nakládací zařízení. Tedy - už léta to věděl každý, že se ta ruda nedá naložit, až jsme přišli my, sehnali loď, která se umí sama naložit a utkali se i s jinými místními problémy, protože vás nechtějí ani přitáhnout k molu...

Nám se nakonec po měsících práce podařilo vyvézt 300 tisíc tun rudy, náhodou právě v době, kdy nastoupil boom na trhu. Něco se zpracovalo v Bulharsku, něco šlo přes Polsko do Nové Huti. Tady se myslím povedlo něco mimořádného, co stojí za zmínku. Takže tohle já považuji za nestandard.

Zmínil jste se o obchodování na londýnské burze - pořád je to obchod gentlemanů, nebo jsou tam na druhé straně už jen počítače?

Obchodujeme výhradně na London Metal Exchange, je to tzv. komoditní burza barevných kovů. A tam jsou stále fyzicky obchodníci přítomni, takže když voláme našemu brokerovi, a on si to nechá přepnout do sálu, slyšíte jasně, jak tam běží obchodování - každá komodita má svoje pevné časy. S makléřem jednáme po telefonu - a co do toho telefonu řeknete, to se musí dodržet za každou cenu.

Nechybí vám tenhle přístup tady, doma?

Kdybyste tohle nedodržel, kdyby jednou neplatilo to, co řeknete telefonicky do Londýna, už ten telefon podruhé nemusíte zvedat. Tady naopak i když se zajistíte písemnými dokumenty, stejně můžete někdy splakat nad výsledkem. Ale nehodnotím to - prostě to tak je - i to je naše práce.

Tady na veletrhu v Brně jste ale bez počítačů, netelefonujete do Londýna...

Tady také nemáme všech našich sedmdesát spolupracovníků - obchodníků, pracovníků v obchodní administrativě, finančníků a dalších, kteří naše obchody v Praze zajišťují. Mimochodem - do jisté míry i naše historie pomáhá, aby nám banky profinancovaly naše obchody, to je totiž podstatné dodat k tomu, co jsem odpověděl na předchozí otázku. A také soustředění na jeden druh komodit na hutní segment průmyslového trhu - v tom našem oboru jsme přece jen doma a know how se rovněž počítá.

K Mezinárodnímu strojírenskému veletrhu - tady jsem hlavně proto, že sezvat zákazníky na jedno místo je efektivní. Češi sem rádi jezdí všichni, stejně tak Poláci, Němci se spíš orientují na Düsseldorf, kde se s nimi scházíme každé dva roky... A tady jsou naši partneři méně ostražití než při jednáních v jiném prostředí, takže stačí poslouchat a dostanete se k informacím, které byste jinak musel shánět po troškách a déle. Kromě toho - "na Brně" máme sezváno třicet až čtyřicet partnerů - to hned tak autem neobjedete!

Co říkáte včera hodně diskutovanému stavu hospodářství, problémům s eurem...

V našem oboru byla poslední roky konjunktura - v železe, v oceli, v kovech - a trh se přehřál, hlavně letos. Přehřátí trhu rud a šrotu se nyní mohou spojit s problémy v Americe, hypoteční krize a následně problémy bank se projeví zcela zákonitě v omezeném přístupu k finančním zdrojům hlavně ve výrobním sektoru. Ani ne tak problémy v USA, ale následky - banky stahují peníze a tak firma, která potřebuje investovat a plánuje po loňských sto milionech letos profinancovat dvě stě, stojí najednou před problémem, že banka "vidí" tak na 75 milionů! A máte problém. Stejně zničující je kurzový rozdíl na euru - v lednu 28 a teď 23 koruny - to je příliš rychlé!

Když ale svobodný obchod a zásahy do ekonomiky se neslučují...

Jenže ti opravdu velcí hráči - Čína, Rusko, ale nakonec i Amerika - podívejte se na řešení posledního vývoje ze strany vlády USA - nám ukazují, že tzv. svobodný obchod tak docela svobodný nikdy není a asi ani nebude. To jen my jsme před časem sami na sobě začali testovat volný trh v doslovném podání. Pořád jsme a zůstaneme malá ekonomika, která musí se zbytkem světa obchodovat, tak bychom se měli umět pružně přizpůsobit...