Znamená současná plynová krize červenou pro plánované plynové elektrárny? V kontextu aktuálních událostí by se zdálo, že plynová energetika má odzvoněno. Zkratkovitě a do absurdna dovedeno: proč chtít v portfoliu elektrárnu, která může mít problémy s dodávkou paliva?
Neexistuje zdroj výroby elektřiny, který by nemusel překonávat určité obtíže.
Každá elektrárna může mít problémy s dodávkou paliva. Vítr také ustavičně nefouká, slunce stále nesvítí, 
neúroda může postihnout i dodávky biomasy, produkce uhlí může být také ohrožena – technologickými poruchami při jeho těžbě nebo dopravě. Někdy málo prší nebo sněží, a tak je málo vody – „paliva“ pro vodní elektrárny. Snad jedinou výjimkou je jaderná energetika. Ač se v případě jádra jedná o zdroj vysoce ekologický a ekonomický, přeci jen vzhledem k přirozenému kolísání spotřeby elektřiny, na kterou je nutné pružně reagovat na straně výroby, není možné si představit výrobní portfolio složené jen ze samých jaderných elektráren.
Výhody plynových elektráren
Právě pružnost plynových elektráren je jednou z jejich nejpřitažlivějších vlastností. Paroplynové elektrárny jsou vysoce flexibilním zdrojem, který je schopný stabilizovat elektrizační soustavu. Jejich provozem se 
vykrývají špičky ve spotřebě elektřiny (elektřinu nelze skladovat – výroba se v každém okamžiku musí rovnat její spotřebě). Tento zdroj může být připojen k síti za několik minut po spuštění a zhruba za čtvrt hodiny může být plynová turbina na plném výkonu. Rychlejší už jsou jen vodní elektrárny.
Také díky nejnižším investičním nákladům, krátké době realizace a vysoké tepelné účinnosti jsou paroplynové elektrárny výrazně zvýhodněny oproti ostatním zdrojům na fosilní paliva. Cenou za tyto přednosti je potřeba ušlechtilého a drahého paliva pro provoz spalovací turbíny. A samozřejmě také nutnost toto palivo dovážet.
Energetická bezpečnost = vyvážený mix
Česká republika je z energetického hlediska zemí, která je závislá na dovozu energií. A naše závislost se do budoucna bude s tím, jak nám docházejí zásoby hnědého uhlí, nadále (bez ohledu na snahu o snižování energetické náročnosti) prohlubovat. Budeme mnohem citlivější na to, co se děje za našimi hranicemi. 
Možná nám ale současná plynová krize zdůrazní, že maximální energetickou bezpečnost je možno dosáhnout jedině diverzifikací, a to jak z hlediska zemí, ze kterých zdroje energie dovážíme, tak rozhodnutím z jakých zdrojů budeme vyrábět elektřinu.
Prostor u nás pro stavbu plynových elektráren určitě je. Tento druh výroby elektřiny totiž v České republice není významně zastoupen, podle statistik Energetického regulačního úřadu se z plynu ročně vyrobí cca 3 % elektřiny.
V neposlední řadě, každá elektrárna se buduje na desítky let dopředu, jde tedy o dlouhodobý, strategický pohled. Je téměř jisté, že za tuto dobu se objeví na energetickém trhu desítky menších či větších krizí rozličného charakteru a nejen v oblasti plynu, ale i v případě dalších zdrojů výroby elektřiny.
Důležité je tedy nesázet vše jen na jednu kartu, ale stavět elektrárny s rozumem tak, aby se v případě, že vypadne z jakýchkoli příčin jeden zdroj, dala elektřina bez problémů vyrábět z těch ostatních.
Jen pro zajímavost: animaci znázorňující fungování paroplynové elektrárny najdete na www.cez.cz/cs/energie-a-zivotni-prostredi/paroplynove-elektrarny/jak-funguje-paroplynova-elektrarna.html
Eva Nováková, tisková mluvčí Skupiny ČEZ
