Na zasedání vlády dne 5. 3. 2009 byl přijat návrh nařízení vlády o stanovení okruhu prací, které může agentura práce formou dočasného přidělení k výkonu práce u uživatele zprostředkovávat. Návrh kabinetu předložil ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas. Smyslem tohoto nařízení je reakce na aktuální vývoj na trhu práce v oblasti dočasného přidělování zaměstnanců agenturami práce a regulace přílivu nových pracovních sil ze zahraničí.

V současné době ekonomické krize zaměstnavatelé zažívají existenční problémy spojené též se značnou nejistotou pro zaměstnance, což se projevuje zejména v oblasti kratší pracovní doby, vyplácení náhrad mezd z důvodu nepřidělování práce, uvolňování zaměstnanců apod. Tato nejistota často znamená ale neřešitelnou situaci pro dočasně přidělované zaměstnance, kteří jsou uživateli zpravidla uvolňováni jako první, a čelí tak dvojnásobnému riziku: jednak potížím uživatelů, tedy firem, pro které opravdu pracují, jednak potížím agentur práce co by svých zaměstnavatelů. Tito přidělovaní zaměstnanci většinou nejsou informováni o situaci uživatele ani agentury práce a často nemají zajištěnu základní ochranu a možnosti dané pracovněprávními předpisy; jejich přidělení (a v důsledku toho i ukončení pracovněprávního vztahu) bývá zpravidla ze dne na den, což zejména u cizinců může přinést i další rizika.

Předloženým návrhem vláda využívá nástroj, který má k dispozici – zmocnění obsažené v § 64 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, a to v okamžiku, kdy vznikl požadavek na bezprostředně účinná opatření. Vychází ze stávající situace, kdy je na trhu práce poměrně rozsáhlá nabídka volných pracovních sil, které lze k zaměstnavatelům umístit prostřednictvím úřadů práce a zajistit uchazečům třeba i krátkodobé zaměstnání, což pomůže zmírňovat dopady krize a snižovat nezaměstnanost. Zároveň navrhovaná úprava bere v úvahu, že i přes současnou míru nezaměstnanosti a nabídku pracovních sil jsou (podle přehledu volných pracovních míst hlášených zaměstnavateli úřadům práce) některé pracovní pozice stále obtížně obsaditelné a není důvod dočasnému přidělení bránit. Z hlediska kvality vykonávané práce navrhované opatření přihlíží i k tomu, že řada pracovních míst s vyžadovanou nízkou kvalifikací, popř. bez kvalifikace v současné době může sloužit i pro uchazeče o zaměstnání a není proto vhodné ani nutné přijímat na tato místa cizince. Z uvedeného důvodu se tedy v návrhu stanoví, že přidělovat zaměstnance lze – s výjimkou v příloze uvedených profesí – pouze tehdy, je-li pro výkon předepsán určitý stupeň vzdělání.

Návrh nařízení vlády reaguje na současnou situaci a trendy na trhu práce, kdy se předpokládá určitá setrvačnost. Z uvedeného důvodu má být zaručena určitá flexibilita trhu práce a kvalita vykonávané práce, jakož i přiměřená ochrana zaměstnanců před zneužíváním jejich postavení v době krize.

Návrh respektuje dohody uzavřené mezi agenturami práce a uživateli a stanovením účinnosti nařízení vlády patnáctým dnem ode dne jeho vyhlášení dává agenturám práce možnost na podání žádostí o vydání povolení k zaměstnání ve smyslu již uzavřených dohod s uživateli.

Navrhovaná právní úprava ve svém důsledku zakazuje agenturám práce zprostředkovávat fyzickým osobám z nečlenských států EU formou dočasného přidělení k výkonu práce u uživatele všechny druhy prací, pro jejichž výkon postačuje nižší než středoškolské vzdělání s maturitní zkouškou a nejedná se o práce, které jsou vyjmenovány v příloze nařízení vlády a jsou na českém trhu práce žádány.

Přechodným ustanovením jsou v zájmu zachování právní jistoty z působnosti tohoto nařízení vlády vyňaty pracovní poměry nebo dohody o pracovní činnosti uzavřené mezi fyzickou osobou (zaměstnancem) a agenturou práce přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení. Rovněž se navrhuje, aby se nařízení vlády nevztahovalo na ty pracovní poměry a dohody o pracovní činnosti uzavřené mezi agenturou práce a zaměstnancem, které budou sice uzavřeny až po nabytí účinnosti tohoto nařízení, ale v souladu s povolením k zaměstnání, které bude vydáno na základě žádosti doručené úřadu práce přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení.

Účinnost nařízení vlády se navrhuje patnáctým dnem po dni jeho vyhlášení.

Zdroj: MPSV