Kdyby byl kolega jen vypustil slovo bomby a uháněl dál, mohlo by to vypadat, že se přeřekl nebo že se posluchač přeslechl. Bohužel zjevně zděšen tím, co si myslel, že slyší, uvízl ve stresové pasti a začal na slovo bomby věšet synonyma. To byla jeho hlavní chyba a věřím, že se dodnes budí uprostřed noci sbrocený potem, kdykoli si na to vzpomene.
Nicméně došlo tady k souběhu několika nešťastných okolností – stres z významné akce živě přenášené do éteru, čtený text, s nímž se tlumočník nestihl seznámit, a další. Některým se dalo předejít. Proto zde rekapituluji několik základních rad pro řečníky.
Mluvte česky
Jedním problémem bylo užití slova bondy, které v češtině neexistuje. Dluhopisy pochopí a přeloží každý. Dluhopisy nelze přeslechnout ani splést s ničím jiným. Angličtináře by eventuelně mohlo napadnout, že těmi bondy se myslí anglicky dluhopisy, ale francouzštináře, italštináře, němčináře, při slovu bondy nenapadne vůbec nic.
Mluvte srozumitelně
Mnohokrát mi v minulosti zákazník řekl: „To nevadí, že mi nerozumíte, překládejte prostě, co říkám.“ Ale to právě často nejde. Nepřekládáme slova, překládáme myšlenky. Slova bez myšlenek nedávají smysl. Slova se stírají, komolí, polykají, vynalézají a zapomínají. Důležité je předávat myšlenky. A proto tlumočník potřebuje pochopit myšlenku, než začne klást slova.
Dejte písemné projevy předem
Používáte-li nezvyklá slova a složité konstrukce, dejte tlumočníkům možnost se s nimi seznámit. Kdyby byl text k dispozici aspoň půl hodiny předem, tlumočník by si jej přečetl a jakmile by uviděl slovo bondy napsané, bylo by mu jasné, že nejde o výbušniny.
Tlumočník nechce text předem z lenosti
Jednou měli kolegové tlumočit pro charitativní organizaci zdarma. Měla to být velmi odborná konference o různých zdravotních postiženích. Když požádali organizátora o texty vystoupení předem, zamyslel se ten dobrý člověk a pravil: „No jo, vlastně, když to pro nás děláte zadarmo, to bychom vám to asi měli dát předem…“ Nikoli. Ten text tlumočníci nechtějí předem proto, aby si „usnadnili práci“. Naopak práci si tím přidělávají, když text čtou (i několikrát po sobě) s tužkou v ruce a slovníkem na klíně a vypisují si slovíčka. Ten text potřebují předem proto, aby právě nepopletli bondy a bomby, což je především v zájmu zákazníka.
Čtěte ještě pomaleji
Psaný text, pokud se nejedná o přepis volného hovoru, je vždycky hustší, šroubovanější a rychlejší než mluvené slovo. A protože tlumočník skoro nikdy nemá překlad napsaný před sebou jako řečník svůj text, musí přemýšlet o tom, co slyší, analyzovat souvislosti, hledat slova, a to jej zpomaluje. Proto buď musí čtenář číst velmi pomalu (tak pomalu, až to jemu samotnému připadá nepřirozené), nebo tlumočník musí část obsahu obětovat. Jestli vám to nevadí, pak to není problém.
Mnohým se může zdát, že tu píšu samé banality. Každý den poskytovatelé tlumočnických služeb svým zákazníkům opakují, že potřebují texty předem, leč mnohdy marně. Možná že tento případ bude jednou nejen ozdobou učebnic translatologie, ale snad objasní našim zákazníkům, že pokud nechtějí, aby „padaly bomby“, musejí s tlumočníkem spolupracovat.
Amalaine Diabová
předsedkyně Jednoty tlumočníků a překladatelů
