Zkušební doba je upravena v ustanovení § 35 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), podle něhož je-li sjednána zkušební doba, tak nesmí být delší než 3 měsíce po sobě jdoucí ode dne vzniku pracovního poměru. Sjednaná zkušební doba nemůže být dodatečně prodlužována, není-li dále stanoveno jinak. Zkušební dobu je možné sjednat nejpozději v den, který byl sjednán jako den nástupu do práce, popřípadě v den, který byl uveden jako den jmenování na pracovní místo vedoucího zaměstnance. Podle § 35 odst. 3 zákoníku práce je pro ustanovení o zkušební době stanovena obligatorně písemná forma.

Pokud by zkušební doba nebyla sjednána, záleželo by v případě výpovědi ze strany zaměstnavatele na výpovědním důvodu. Pokud by se jednalo o výpovědní důvod uvedený:

- v ustanovení § 52 písm. f) zákoníku práce (výpověď ze strany zaměstnavatele pro zaměstnance, který nesplňuje předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon sjednané práce nebo nesplňuje-li bez zavinění zaměstnavatele požadavky pro řádný výkon této práce; spočívá-li nesplňování těchto požadavků v neuspokojivých pracovních výsledcích, je možné zaměstnanci z tohoto důvodu dát výpověď, jen jestliže byl zaměstnavatelem v době posledních 12 měsíců písemně vyzván k jejich odstranění a zaměstnanec je v přiměřené době neodstranil);

- § 52 písm. g) zákoníku práce (výpověď ze strany zaměstnavatele pro zaměstnance, u kterého jsou dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci; pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci je možné dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl v době posledních 6 měsíců v souvislosti s porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci písemně upozorněn na možnost výpovědi) nebo

- z důvodu uvedeného v ustanovení § 55 zákoníku práce, podle něhož zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy,

a) byl-li zaměstnanec pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dobu delší než 1 rok, nebo byl-li pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin spáchaný při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dobu nejméně 6 měsíců,

b) porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

V těchto případech by byl se zaměstnancem rozvázán pracovní poměr bez nároku na odstupné.

Pokud by však žádný z těchto důvodů výpovědi ze strany zaměstnavatele naplněn nebyl, jednalo by se o neplatné rozvázání pracovního poměru zaměstnavatelem, pracovní poměr zaměstnance by nadále trval a zaměstnavatel by byl povinen poskytnout zaměstnanci náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku.

Související