Na prezidentově řeči po přijetí Lisabonské smlouvy je příznačné, jak v ní přání udělalo kompromis s racionalitou. Poprvé když prezident připomněl "obdobné okamžiky", kdy si politici řekli "jsme malí, slabí" a "musíme se podřídit". Takových momentů není mnoho, ale jeden - Mnichov. Prezident by chtěl tuto asociaci vyvolat, ale ani on si ji netroufl říct: zkratka "Lisabon = Mnichov" je pod minimální intelektuální úroveň debaty. A druhý moment? Nový klausismus: smlouva je "pro tuto chvíli mrtvá". Prezident by jí smrt přál. Ale příliš dobře ví, že v Irsku to teď vypadá na zmrtvýchvstání.

Tomáš Němeček