- Výhružky a tresty. Tresty jsou obecně neefektivní vůdcovskou taktikou. Snaží se totiž pouze zastavit nežádoucí chování, nikoli povzbudit k produktivnímu chování. Z vůdce, který používá tento prostředek se stává „policejní úředník", který neustále hledá nějaké přestupky. Výhružky mohou být efektivní pouze tehdy, pokud šéf, který je používá, bude aplikovat trest, na nějž upozorňuje. Jestliže nechce nebo není schopen svým slovům dostát, vyjdou jeho hrozby naprázdno a přijde o svou kontrolu.

- Zastrašování. Vůdcové někdy využívají strach k tomu, aby směrovali své svěřence správným směrem nebo podpořili motivaci. Podobně jako v případě výhružek se jim však tato technika může vymstít. Strach způsobuje stres, který v nadměrné míře vede ke snižování produktivity a efektivity práce. Běžnou chybou je vytváření atmosféry, v níž jedna skupina zaměstnanců stojí proti druhé. Zaměstnanci pak přirozeně začnou chránit sami sebe, což se negativně podepíše na jejich kreativitě a schopnosti inovativního myšlení.

- Zneužívání moci pro vlastní potřeby. Vůdcům se stává, že se nechají příliš unést mocí, která plyne z jejich pozic. Příliš se pak soustředí na vlastní zájmy, aniž by zvažovali kolektivní zájmy. To může vést například k tomu, že si zabezpečí vlastní plat a benefity, zatímco jejich zaměstnanci přijdou o možnost vyššího platu nebo dokonce o pracovní místa.

- Vytváření frakcí: vnitřní versus vnější skupiny. Je velký rozdíl mezi vytvářením zdravé interní konkurence a zjevným upřednostňováním některých zaměstnanců. Špatní vůdcové odměňují zaměstnance nikoli za dobrou výkonnost, ale loajalitu, kterou jim prokazují. Pěstují si své skupiny preferovaných zaměstnanců, kteří jim pomáhají udržet si silnou pozici.

Zdroj: Psychology Today, Ivitera

Související