(Půlnoční blog, autor více než kdy jindy prosí laskavého čtenáře o toleranci)

Eurovolby 2009 byly šokující: dopadly v podstatě přesně tak, jak odhadovaly v posledních týdnech agentury. To je na naše poměry skutečný unikát.

Po vzoru jednoho blogového kolegy si dovolím několik poznámek. (Poznámku směrem k Zeleným si odpustím, je každému jasná.)

Každé občanstvo z pochopitelných důvodů nejvíce zajímají domácí výsledky.

První pohled je klamavý. Jednoznačné vítězství ODS výrazně komplikuje pohled druhý a třetí. První pohled nám říká jediné: Topolánkův mix liberálů a konzervativců není úplně na kolenou.

Teprve druhý a třetí pohled nabízejí klíč pochopení výsledků: jednak rozhodla nízká účast (respektive vysoká v ODS-friendly místech (v Praze přišel volit každý třetí a nízká v ČSSD-oddaných (na severu a západě dorazil do škol a úřadů jen každý pátý); jednak součet hlasů pro levici a pravici je jako obvykle vyrovnaný.

To nedává pravici před podzimními volbami příliš velkou naději – a naopak pro Paroubka je to velmi dobrá výchozí pozice.

Česká společnost je v podstatě „vyprofilovaná“ se zřetelnou inklinací nalevo; volby dají jiný výsledek pouze v případě dlouhodobé únavy z vlády levice nebo pokud zůstane značná část levicového elektorátu doma. To se stalo právě pátého a šestého června.

Takhle vypadají v tímto tisíciletí volby velmi často: o výsledku rozhodne, kdo dostane „své“ voliče k volbám.

A tady je snad jediná malá naděje pro nesocialistický blok: nepřijde-li během léta tvrdý dopad krize, mohla by Fischerova vláda „uspávat“ (podobně jak celý europarlament).

Pokud se Paroubkovi a Filipovi voliči na podzim probudí, nikdo jim parlamentní většinu nevezme.

Související