Nyní jsem se rozhodla blíže podívat na částečné pracovní úvazky, které firmy na českém pracovním trhu stále častěji nabízí. Částečný úvazek nesymbolizuje jen práci za méně peněz, což se řada potenciálních uchazečů domnívá. Pro firmy – zaměstnavatele představuje poměrně výhodný pracovní poměr, a to hned z několika hledisek.

Částečným úvazkem mohou firmy obsazovat pracovně méně vytížené pozice nebo naopak dvěma částečnými úvazky pokrýt jednu pozici. Alternativou částečných úvazků mohou být dohody o provedení práce či práce na živnostenský list, tyto formy spolupráce jsou podle mého názoru vhodnější, jedná-i se o krátkodobou spolupráci, například brigádu či sezónní práci. V těchto případech totiž mohou obě strany spolupráci poměrně snadno vypovědět, což by v případě dlouhodobějšího projektu mohlo být pro firmu rizikové.

Sdílení jedné pracovní pozice dvěma zaměstnanci využívají velmi často buď studenti nebo ženy na mateřské dovolené. Sdílené pozice se vyskytují především v oblasti podpůrných činností, v administrativě apod., rozhodně jsem se s nimi nesetkala na manažerské úrovni. Zejména s ženami na mateřské mají zaměstnavatelé podle mých informací velmi dobré zkušenosti. Často se totiž stává, že na částečný úvazek zaměstnanec či zaměstnankyně může zvládnout téměř či úplně stejný objem práce jako jiný kolega pracující na plný úvazek, jsou zkrátka výkonnější a pracují efektivněji. Je tedy nespravedlivé, že v některých případech berou jen adekvátní část platu dle hodinového objemu úvazku, přestože jejich výkon odpovídá plnému úvazku. Ale to záleží samozřejmě vždy na tom, jak se obě strany dohodnou.

Pro firmy je také výhodnější než krátkodobé brigády zaměstnávání studentů na částečné pracovní úvazky. Řada zaměstnavatelů si totiž uvědomuje, že je to jedna z cest, jak si úspěšně vychovat budoucí zaměstnance. Není neobvyklé, že – a nejen mezinárodní společnosti – již řadu let mají tzv. Trainee programy, určené právě pro studenty, kteří se mohou v rámci firmy „vypracovat od píky“.

Částečné úvazky na různě stanovený objem hodin odpracovaných za měsíc jsou ideální příležitostí pro studenty zejména vysokých či vyšších odborných škol. Přináší jim možnost pravidelného přivýdělku, který každý student přivítá. Zároveň je to pro ně často první dlouhodobou pracovní příležitostí, která přináší i cenné zkušenosti. Většina studentů si již během studia velmi dobře uvědomuje, že bez praxe při studiu bude hledat zaměstnání jen velmi obtížně.

Vhodnou praxí je určitě dlouhodobější spolupráce s firmou právě na bázi částečného pracovního úvazku. Student sbírá praktické zkušenosti, poznává fungování firem zevnitř, učí se pracovat v týmu, rozvíjí své dosud převážně teoretické znalosti a dovednosti, a především má příležitost se učit od zkušenějších kolegů. I když se často jedná o podpůrné či administrativní pozice bez rozhodovacích pravomocí, je to velmi dobrá příležitost na začátku budování kariéry. Na druhou stranu by měl student dobře zvážit, kolik času mu zabere studium a kolik ho může věnovat práci. Nebývá problém se domluvit na krátkodobém snížení objemu práce, například při zkouškovém období.

Specifickým jevem je práce z domova – tzv. home office, kdy může (ale nemusí) být objem pracovního úvazku nižší než běžný plný pracovní poměr. Výhod home office je několik: pro zaměstnance to znamená jistou volnost či pružnost v pracovní době, pro zaměstnavatele zase odpadají nezbytné náklady související s provozem kanceláře. Na druhou stranu takto fungující zaměstnanec může být odtržen od zbytku pracovního týmu a zaměstnavatel má nižší kontrolu nad výsledky a kvalitou práce zaměstnance pracujícího z domova. Zaměstnanec pracuje na úkolech, kde má jasně stanovený postup a termíny, do kdy musí být jednotlivé části projektu hotové, a je na něm, kdy se práci bude věnovat.

Home office ovšem nesouvisí jen se zkrácenými pracovními úvazky, v některých případech se může jednat o klasický plný úvazek. Běžně v tomto režimu fungují například obchodní zástupci v oblasti FMCG (rychloobrátkové zboží, např. potraviny, oblečení apod.) – obchodní zástupce působící v regionu mimo centrálu v Praze, jezdí „do práce“ na ústředí například jednou za měsíc na jeden den, zbytek pracovní doby tráví „v terénu“ ve svém „home office“ a pravidelně reportuje do centrály e-mailem.

Firmy také využívají home office v případech, kdy je zaměstnanec nemocný, ale ne natolik, aby si to vyžadovalo celodenní setrvání na lůžku. Stačí obvyklá chřipková epidemie., Ze zkušenosti každý ví, že někdy stačí jen zůstat dva tři dny v klidu domova, v teplém oblečení a s teplým čajem po ruce, a alespoň část dne se můžeme práci věnovat doma. Zaměstnavateli odpadají starosti s vyřizováním krátkodobé pracovní neschopnosti a také nemocný zaměstnanec, který zůstane doma, nenakazí kolegy. Řada firem dává v podobných případech zaměstnancům k dobru i několik pracovních dní, tzv. sick days, kdy zaměstnanec nahlásí svému nadřízenému, že ze zdravotních důvodů nepřijde na jeden či dva dny do práce, a zaměstnavatel nevyžaduje lékařské potvrzení či neschopenku. Počet těchto sick days se liší, obvykle se pohybuje od 2 do 6 pracovních dní za rok a obvykle za ně zaměstnanec dostává plnou mzdu, jako kdyby pracoval. Nezneužití systému pak závisí na míře volnosti, kterou firma zaměstnanci poskytne, vzájemné důvěře a výsledcích zaměstnance.

Některé firmy také volí částečné pracovní úvazky jako formu postupného návratu zaměstnankyň z mateřské dovolené do práce. Ale to už předbíhám další téma, kterému se budu věnovat příště – jak skloubit kariéru a rodinu. Za zamyšlení stojí také úvaha, zda v současné době nemůžou být částečné nebo snížené pracovní úvazky alespoň dílčím řešením než radikálnější propouštění. Výrobní firmy k takovému to opatření sáhly na přímých dělnický a technických pozicích zkracováním pracovního týdne nebo odstávek. Je však možno toto využít v komerčních nevýrobní sféře? Z mojí zkušenosti se potvrzuje, že ženy, které se vrací z mateřské dovolené, fungují zpravidla velmi dobře a jsou vděčné za poskytnutou šanci. V případě manažerských nebo specializovaných pracovníků, kteří pracují na plný úvazek jsem se se snížením úvazku nesetkala.

Barbora Tomšovská je absolventkou Sheffield Hallam University, kde získala titul MBA. V oblasti personalistiky se pohybuje více než patnáct let. V roce 2004 založila personálně poradenskou společnost Touchdown.

 

 

Touchdown se zaměřuje především na Executive Search a recruitment, ale poskytuje celou řadu poradenských služeb souvisejících s náborem a rozvojem zaměstnanců, dále se věnuje například personálním auditům či koučování manažerů.