Výsledky české ekonomiky nejsou povzbudivé. Možná jsme už dosáhli dna, ale propad ekonomiky je docela masivní, řada průmyslových a exportně orientovaných podniků jede na půl plynu nebo skomírá, turistů ubývá, po prázdninách lze čekat další vlnu propouštění, rozpočet trpí výpadkem příjmů a směřuje k dech beroucímu schodku.
A ve světě? Sice se mluví o odražení ode dna a ceny akcií i ropy vesele rostou, ale potíž je v tom, že se na obzoru nějak moc nerýsuje žádný spolehlivý tahoun budoucího růstu.
Proto se může zdát paradoxní, že výsledky českých bank (například nedávno České spořitelny a dnes Komerční banky) jsou překvapivě dobré. Stejně překvapivě dobré jsou výsledky velkých britských bank (HSBC a Barclays) nebo Societé General a také mnohých velkých amerických bank.
Jak je to možné? Začněme našimi bankami. Nárůst objemu poskytnutých hypoték sice není tak oslnivý jako v minulých letech, pořád ale objem poskytnutých hypoték roste a objem těch nesplácených nijak závratně neroste. Taktéž se stále zvedá objem poskytnutých spotřebitelských úvěrů a nárůst tzv. defaultů také není zrovna dramatický. Roste i objem úvěrů malým a středním podnikům. To, co se mnohým jeví jako neochota bank půjčovat, de facto pouze znamená, že nárůst objemu úvěrů není už tak raketový či razantní jako v minulých letech.
Je zjevné, že řada podniků omezuje výrobu a propouští, dobrou zprávou (lepší než přijít o práci) je, že v řadě podniků jsou zaměstnanci ochotni přistoupit na snížení mezd a firmy stále bankám splácí.
Pak je zjevné, že i když klesají poplatky z transakcí (jejich objem klesá), lépe než v minulosti se jim daří vydělávat na úrocích (úvěry jsou dražší). Připočtěme ještě, že banky investují do státních dluhopisů a akcií, jejichž cena v posledních měsících roste. Připočtěme ještě, že banky byly relativně úspěšné ve snižování nákladů (roste produktivita, výkonnost). Nezapomínejme ale, že s oprávkami a rezervami lze z kvartálu na kvartál čarovat (který úvěr je již riskantní a který ne). V příštích kvartálech budou výsledky českých bank mnohem horší. Krize k nám přišla se zpožděním.
Dobré jsou výsledky bank ve světě (tedy především v tom anglosaském). To se to bankám dělají zisky, když jim centrální banky dlouho půjčovaly skoro za nula nebo jim někdy platily za to, že si vzaly státní peníze. To se to dělají dobrá čísla, když banky byly státem očištěny od všeho špatného, když ceny akcií rostou a když banky mohou vydělávat na financování státních dluhů, které také závratně rostou.
Klíčovou otázkou pro vývoj světové ekonomiky ale není, jaké budou zisky bank, nýbrž to, zda banky budou - především ty německé - dostatečně financovat podniky. To je ale zase trochu jiná kapitola.
