Příčinou hospodářské krize je krize liberálních dogmat
Mnoho let se zdálo, že vlády rozvinutých ekonomik dokáží pomocí regulatorních nástrojů, monetární, fiskální hospodářskou politikou kočírovat neschopnosti neviditelné ruky trhu. Tendence k cyklickému vývoji byly mírné, virtuální bubliny finančních trhů praskaly jen na sektorové nebo lokální úrovni. V roce 2008 to globálně a definitivně prasklo všechno najednou. Finanční a kapitálové trhy, toto celosvětové kasino hazardních her multiplikovaných peněz a napákovaných finančních derivátů se zhroutilo jak domeček z karet.
Odhady mluví o tom, že se v globální ekonomice pohybuje virtuální kapitál v hodnotě 500 bilionů dolarů při reálné hodnotě světového hrubého produktu asi desetkrát nižší. Pouze pár bilionů se ho odfouklo a už se zase nafukuje další. Selhaly liberální dogmata o všemocné ruce trhu. Automatické tržní regulátory přestaly fungovat na burzách. Kde skončil zákon nabídky a poptávky regulující ceny, když investoři nakupují drahé akcie v naději, že budou ještě dražší. Kde skončil na trzích komodit, kde spekulanti vyšroubovali cenu ropy ke 200 dolarům a spadla na 50. Že by se reálná poptávka snížila čtyřikrát? Zákonné a byrokratické regulátory byly postupně vypínány nebo obcházeny. Způsobili to lobbyisté, kterých je u každého parlamentu jako much.
Vůbec nejhorší však je, že liberální dogma svobody bez odpovědnosti a kořistnická ziskuchtivost vypnuly regulátory mravní. Již neplatí nepokradeš a ani neplatí, že kdo krade bude potrestán. V Česku je trendy, je in, je cool krást a podvádět téměř u každé veřejné zakázky. Mladí konzervativci studují na dalíka a vymýšlí daňové úniky a jak zakládat anonymní společnosti v Lichtenštejnsku na ukrývání špinavých peněz. Morálním vzorem jsou jim premiéři v soukromých tryskáčích a ministři na jachtách. Na co podnikat, studovat, pracovat a tvořit hodnoty, když stačí provozovat lichvu a tunelovat dotace a veřejné rozpočty. A blábolit o tom, jak socky zneužívají sociální dávky.
Finančním dravcům, spekulantům a jiným makléřům se ve spolupráci s raitingovými agenturami podařilo nafouknout kolosální bublinu jedovatých aktiv, která zkreslila i hodnoty aktiv reálných. Světové burzy a liberální analytici začali vydávat podivné zvuky o tom, jak selhaly jejich matematické modely. Makléři a bankéři stáli fronty u veřejných rozpočtů a žebrali o finanční injekce svých vlád. Ztráty, které sami způsobili nezřízenou hamižností a obcházením i tak slabých regulačních pravidel tak rozprostřeli na bedra daňových poplatníků.
Trh přestal fungovat v tom základním, co dělá tržní mechanizmus tržním mechanizmem.
Přestal vysílat správné signály o ceně aktiv a co je nejhorší, nevyčistil tržní prostředí o subjekty, které selhaly a přestaly tak mít nárok na existenci. Liberální dogmatici, kteří horují pro malý stát a co nejmenší regulace začali beze studu dojit státní rozpočty. A přitom pokřikují, že to je špatně a že státy se nesmějí zadlužovat. Vládám a státům přitom nic jiného nezbývá. Navíc jim vždycky někdo rád půjčí. A dluhy v budoucnu začne umořovat inflace, kurzové rozdíly a v nejhorším zvednou spotřební daně a dluhy budou opět umořeny na vrub daňových poplatníků. Nebo dluhy zamáznou měnovou reformou.
Reálná ekonomika, to jest taková, která tvoří přidanou hodnotu a po které zůstává ve společnosti nějaká stopa dostala na frak. Dlouhá léta byla ve jménu růstu Růstu hnána dluhy a fiktivním virtuálním kapitálem do exponenciálních výkonů. Teď je v krizi a musí odpracovávat práci, kterou předtím zanedbávala. Tržní mechanismus funguje a ve světě nemá alternativu. Jen musí mít rámec. Regulaci tam kde hapruje a v některých segmentech prostě nefunguje a je zbytečné ho tam roubovat. V řadě segmentů ekonomiky nebude fungovat nikdy. Například ve zdravotnictví, školství a vůbec v infrastruktuře. Roubování tržního mechanismu do veřejného statku, kterým je dálnice pomocí mýtného je drahá, zbytečná a nefunkční šaškárna, na které se zase přiživí jen dodavatelé a lobbyisté.
Vlády celého světa, i vláda česká, lijí do ekonomik další kapitál aby reálnou ekonomiku opět nastartovali. Samozřejmě se při tom zadlužují a nic jiného jim nezbývá. Zadlužování států enormně stoupá a liberální ekonomové, jejichž ideologie to všechno způsobila bijí na poplach.
Nikdy nepochopí hluboké příčiny krize a externality tržní ekonomiky. Neuznají nutnost přerozdělování jako protipól tendence vytváření pólů bohatství a pólů chudoby. Neuznávají tendence trhu k monopolizaci a tím k tvorbě monopolního zisku. To není o závisti a trestání bohatých a schopných daněmi. To je o tom, že nedostatek konkurence falšuje nejdůležitější tržní signál, kterým je cena. Monopolní subjekty sami určují ceny a nesnaží se dosahovat zisku inovacemi a úsporou nákladů. Přebytky zisku pak expandují do posilování monopolů, do nesmyslných manažerských odměn, uplatňují se na finančních trzích přesypáváním peněz a nafukováním bublin.
V reálné ekonomice selhává funkce vlastníků. Roztříštěný a neprůhledný akciový kapitál se stává neřiditelný a najatí manažeři si sami stanovují nesmyslné a neodůvodněné odměny.
Spousty volného kapitálu se pak přes lobbyismus a zastíranou korupci dostane k ovlivňování vlád. Demokracie, jako vláda lidu, kde na trhu idejí a programů má každá osoba jeden hlas je překryta tržní ekonomickou logikou. Na trhu reálné ekonomiky totiž rozhodují finanční hlasy a každý dolar je jeden hlas. Demokratické volby nerozhoduje pravidlo každý občan jeden hlas, ale ti, kdo vládnou kapitálem vládnou na trhu idejí více hlasy.
Demokratické volby se stávají byznysem, který rozhodují peníze a marketingové triky. V Česku probíhá uplácení míst už na kandidátkách velkých stran. Totalitní mechanismy tvorby moci v Číně zřejmě dokáží vyprodukovat schopnější politiky než česká korupční demokracie.
V České hospodářské politice nejde jenom o politiky. To co předváděla minulá vláda dá možná vzniknout novému slovu po slovu tuneling, které charakterizuje vládu pravicové transformace devadesátých let. Bude to slovo daliking. Když hlava státu, zvyklá z devadesátých let na leccos, označí vládu za nejzlobovanější v historii, tak pro jednou určitě ví co mluví.V ekonomice jde také o poradce a schopné ekonomy. To co představila vláda pod názvem NERV je charakteristické. Sbor finančních bankovních analytiků, mladých tržních ekonomů z leknutí, vzdělaných agenturou Bloomberg, ekonomický beletrista a grafoman, figurka z akademické sféry, která se na ústavu marxismu nenaučila ani Kapitál, kvalifikovaní lobbyisté automobilového průmyslu a penzijních fondů. Výkvět neoliberálních ekonomů vedených všemi možnými zájmy, jen ne zájmem pomoci české ekonomice v krizi. Ve státě, kde počet nezaměstnaných brzy překročí půl milionu osob, kde nařízený počet exekucí brzy překročí milion osob a kde penězovody z veřejných rozpočtů končí v kapsách politiků v řádech miliard, mají tito rádci jedinou starost, jak osekat sociální a zdravotní systémy. Ve státě, kde z infrastrukturních investic v řádech desítek miliard je polovina rozkradena mají starost, jak ušetřit miliardu na podporách v nezaměstnanosti. Chtějí, neoliberálové, soutěžit v nákladech práce s Asií a možná ani netuší, že tato soutěž končí u nuly. V době, kdy se v té nejkapitalističtější zemi na světě snaží zavést systém veřejného zdravotního pojištění, protože ten soukromý je nejdražší a nejméně výkonný, se snaží zprivatizovat zdravotní pojišťovny a regulovat neregulovatelné. V době, kdy krachují kapitálové penzijní fondy a rizika investování neumí nikdo ani odhadnout se snaží, aby soukromé fondy mohly více riskovat a hazardovat s penězi budoucích penzistů. Ve jménu liberálních dogmat svobody podnikání je Česko rájem hazardních her. Je rájem neregulovaných nebankovních společností, které se živí obyčejnou lichvou. Lichvářské společnosti vytvářejí půjčováním malých částek a enormními úroky trvale udržitelné obrovské dluhy, které jsou pak financovány exekucemi starobních a invalidních důchodů a sociálních dávek. Další penězovod na vysávání veřejných rozpočtů a lichváři jsou tak financování z našich daní.
Kouzelný liberální podvod vymysleli s rovnou daní. Patnáctiprocentní rovná daň samozřejmě není rovná, je zakroucená jak paragraf. Patnáctiprocentní rovné zdanění příjmů platí jen pro rentiéry žijící z pronájmů a kapitálových výnosů. Nemakačenků stejných, jako jsou ti na sociálních dávkách, jenomže jejich příjmy jsou řádově vyšší.
Samostatnou kapitolou je působení trhu v energetickém průmyslu. Možná, že v Česku se vrátíme k monarchii a bude vládnout dynastie Romanovců. Tam, kde monopolní giganti určují ceny výstupů naprosto libovolně, musí být nutně podvázána celá ekonomika. Není konkurence, není trh. Pokud si nějaký ekonom myslí, že ceny energií určuje trh, měl by zahodit diplom a chodit kanálama. Vláda, která dopustí, aby přebytky monopolních zisků státní společnosti byly investovány v okolních zemích by měla být souzena pro vlastizradu. Ale nebude, sehraje se šaráda na loutkové energetické burze, cena se mírně sníží a zisky zase potečou různými kanály do všech otevřených politických kapes. A budou vyhrávat volby.
A hospodářskou krizi v Česku bude dál léčit ideologie, která ji způsobila a vláda a parlament složený ze stejných matadorů, kteří na krizi zadělávali ještě než přišla.
