Jako když vlezete ze sauny do mrazáku. Tak v parném létě, jaké teď v New Yorku panuje,  vypadá cesta místní podzemkou. Venku přes třicet stupňů, na nástupišti (a je jedno jestli je pod zemí metr nebo třicet) ještě o pár stupínků více. A do toho neuvěřitelné dusno a vlhkost. Tečou z vás čůrky potu, improvizovaný větrák z novin je k ničemu. Zatímco v Praze se lidé chodí do metra v létě zchladit, v New Yorku stačí pár vteřin na nástupišti nebo při přestupu a můžete se jít domů vysprchovat.

 

Když už metro přijede, vstoupíte do arktických podmínek. Klimatizace v soupravách jede naplno. Je to sice příjemné, ale víte, že to špatné určitě přijde. V tom lepším případě jen nedýchatelný vzduch a mokré vedro, když znovu vystoupíte. A v tom horším? Chřipka, nebo nějaká jiná reakce na teplotní šoky.

 

Newyorský dopravní podnik o tom ví. Ale neví, co s tím dělat. Vypnout klimatizaci v soupravách a zarovnat tak teplotní šok? To by bylo ještě horší než těď. Na Newyorčany tak aspoň apelují letáčky v metru: „Jestli vám je zle, do metra nechoďte. Teplotní skok by vám neudělal dobře. Ale jelikož toto upoznění čtete, znamená to, že v metru už jste – takže, kdyby se vám skutečně udělalo špatně, vyhledejte nebližšího pracovníka, který vám pomůže. Nenecháme vás samotné.“

 

Pro Evropana je obrovský teplotní rozdíl taky šok, ale šoufl se mu dělá i z něčeho jiného. Americké vlajky jsou sice v New Yorku všude (vozí je s sebou hasiči i důchodkyně na vozíku), ale v podzemce je jejich koncentrace nebezpečně blízka zdravotní újmě. Tolik pruhů a hvězdiček! Vlajka visí na každém vozu soupravy metra, takže když jich (souprav) okolo vás pár projede, není v kombinaci s dusnem na nástupišti daleko k trochu jiným hvězdičkám – těm filmovým kolem hlavy omdlévajícího.

 

Omdlít ale nemusíte jen z vlajek nebo vedra. Může na vás, nebo těsně vedle vás, spadnout strop při čekání na vaši soupravu. Tak jako se to stalo minulý týden pasažérům na lince 1 ve stanici na 181. ulici. Pád více než sto let staré klenby nikoho nezabil ani nezranil, vlastně jen zasypal jeden vlak a kolejiště, ale prach se ještě neusadil. Myšleno obrazně - vyšlo totiž najevo, že kus stejného stropu už spadl před dvěma lety a na vině je tak společnost MTA, která ve "Velkém jablku" podzemku provozuje. A také stát New York, jenž peníze na opravu MTA sice přiklepl, ale až s velkým zpožděním. Paradoxně dva dny předtím, než se strop sesypal.

 

Newyorští blogeři pak spustili rozsáhlou tipovačku, ve které stanici se něco zřítí nebo zhroutí příště. Favoritem je podle většiny strop nad nástupištěm na 168. ulici. Tak pozor na něj.

 

Jenže v katastrofálním stavu jsou desítky dalších stanic. Deník New York Times spočítal, že by MTA potřebovala miliardu dolarů ročně na přestavbu věcí, jimž už vypršela životnost. Takové prostředky jsou ale v době finanční recese jen vysněným číslem na novinovém papíře.

 

"Mohlo to někoho zabít. Pravdou je, že MTA je už dlouho podfinancovaná. Ne, aby mohla investovat a expandovat, ale jen aby mohla udržet stanice v provozuschopném stavu," prohlásil starosta New Yorku Michael Bloomberg.

 

Paradoxně jemu se takové nehody nehodí do krámu. V nadcházejících volbách usiluje o své znovuzvolení a apel na veřejnou dopravu, tak důležitou pro drtivou většinu Newyorčanů, nabírá na síle. A Timesy přišly s další matematikou: město v současné době dává MTA jen pětinu prostředků, kterými přispívala v 80. letech.

Obyčejným lidem jsou ale asi tyhle čísla fuk - jde jim o to, aby se včas a nezpocení dostali do práce. To první se většinou přes nacpané vagony daří (pokud někde nespadne strop). To druhé je v těchto dnech v New Yorku neproveditelný úkon.

Související