Zdánlivý  paradox. Česká ekonomika stále čeká na známky odrazu ode dna, politická krize se vyostřuje a koruna - zřetelně posílí? Údivu nicméně netřeba. Taková situace nenastává zdaleka poprvé a jistě ani naposledy. Jaká souhra faktorů zafungovala, nemůže nikdo přesně vědět. Některé indicie ovšem jsou známy, zapadají do sebe a vytvářejí prostý příběh.

První zářijový pátek přichází jistá londýnská banka s šokujícím odhadem, že za rok budeme platit za euro pouhých 23 korun. Pamětníkům potvrdím:  ano, jedná se o tu samou instituci, která začátkem roku věštila koruně pád na 32 za euro. V týdnu po zveřejnění nového odhadu se vydává do Prahy tým obchodníků z oné banky, aby prozkoumali terén na místě a ujistili se, zda z monitorů své kanceláře nepřehlédli nějaké riziko. Jen se uklidněni vracejí zpět, předvádí Praha světu pár politických kotrmelců.  Trh na ně ale reaguje docela slabě, takže odsouvá plán banky jen o pár dní. Nákupní akce začíná ve středu. Ještě včas, aby mohla případně vyprovokovat centrální banku k měnově-politické či aspoň slovní reakci na jejím zasedání následující čtvrtek. Pozici na snížení tržních úroků si banka samozřejmě již dříve otevřela...

Nechci tvrdit, že může jediná, byť velká instituce kdykoliv ohýbat korunu jako vichřice mladý stromek.  Kursový pohyb ale může nastartovat, pokud se svou akcí přijde v příhodný okamžik. Ten zjevně nastal. Za prvé, korunu v posledních letech obvykle tlačí k posílení proti euru slábnoucí dolar. Tento faktor měl korunu zpevnit už v úterý, to se však kvůli názorového veletoči jednoho pražského politika nestalo. Ve středu pak měl kurs koruny co dohánět a když už se dal do pohybu, není překvapivé, že trojnásobně přestřelil modelový dopad změny EUR/USD. Za druhé, koruna byla proti euru příliš dlouho předtím takřka nehybná, a to naznačovalo změnu, jen nebylo jisté, v jakém směru. Stojí-li kurs na místě, klesají na devizovém trhu objemy obchodů, protože kdo z investorů chtěl na tomto kursu udělat obchod, již tak učinil. Při nízké likviditě stačí s kursem pohnout menší objednávka. Za třetí, predikcemi velké banky se řídí stovky, ne-li tisíce jejích velkých klientů, jejichž synchronní objednávky efekt na kurs multiplikují.

Jak epizoda skončí, nemůže nikdo přesně vědět. Paralela zimního, obráceného pohybu koruny ale svádí k hypotéze, že stejně jako tenkrát vyšumí zhruba na polovině rozdílu mezi výchozí a bankou cílenou úrovní EUR/CZK. To by pro současnou situaci znamenalo obrat na kursu EUR/CZK 24.30.

Stal se tedy kurs koruny skutečně jen hříčkou finančních trhů a ztratil vazbu na stav domácí ekonomiky a politiky? Ne tak docela. Průměrný kurs EUR/CZK se za celý letošek bude pohybovat těsně nad šestadvacítkou, což představuje posílení koruny proti průměru 2007 zhruba o tři procenta ročně. Proti takové úrovni a takovému tempu změn by málokterý ekonomický subjekt protestoval, takže nenesou známky nerovnovážného vývoje. Problémem jsou jen silné fluktuace koruny kolem její rovnovážné hodnoty, které rostou úměrně tomu, jak ve světě ubývá objektů hodných pozornosti londýnských bank. Stabilizaci přinese až euro.