Bitva o stovky miliard korun na výstavbu nových jaderných reaktorů ČEZu samozřejmě neprobudila jen Rusy. Japonskou Toshibou vlastněný Westinghouse též nasadil svůj projekt jaderné elektrárny a jistě s ním bude tvrdě bojovat. Bude to s japonskou sveřepostí či s americkou nabubřelostí?

Westinghouse si dává záležet na tom, aby byl vnímán jako americká firma.  Přitom je japonský asi tak jako naše Škoda Auto je německá. Westinghouse se také velmi často prezentuje  jako zakladatel tlakovodních PWR reaktorů, od kterého se další výrobci učili.  A je pravda, že prvé jaderné  ponorky v 50. letech stavěl Westinghouse a Francie zakoupila licence v 70. letech na reaktory právě od USA. Bohužel vinou mnohaleté americké stagnace v jaderné oblasti jsou nyní jiné státy v nukleárních technologiích kilometry před USA. Je to podobná situace jako s motocykly u české Jawy a japonské Hondy: před 40 lety se Japonci také učili Jawy kopírovat; dnes Jawu před Hondou upřednostní jen nostalgický příznivec plíživé jízdy.

Pojďme se podívat, co nám vlastně Westinghouse dnes nabízí. Oproti Rusům aspoň víme, o co se přesně jedná. Jde o tlakovodní reaktor AP1000;  nový projekt, který zatím nikde nestojí. AP1000 je vyvinut z typu AP600, který se vinou nedostatku financí nikde nepostavil. Oba typy reaktorů jsou schváleny v USA a od našich stávajících jaderných elekráren se pro laika liší minimálně: především v palivu, parogenerátorech a bezpečnostních systémech. Projekty to jsou na papíře standardní, tedy dobré.  Oba vývojové systémy AP600/AP1000 si zakládají na modularitě výstavby a vysoké míře tzv. pasivní bezpečnosti.

Pasivní bezpečnost proto, že Američané jsou posedlí po nehodě v Three Mile Island (TMI) navrhovat elektrárny tak, aby obsluha dělala co nejméně rozhodnutí. „Kdo nic nedělá, nic nezkazí“, by mohlo být motto operátorů AP1000. Ono není divu, v TMI obsluha tak dlouho zmatkovala ve velínu reaktoru, až se jí podařilo roztavit část aktivní zóny reaktoru, a tak celá elektrárna za miliardy byla na odpis. V USA je ale valná většina operátorů jaderných elekráren bez vzdělání srovnatelného s evropským - jsou to bývalí ponorkáři, kteří po vojenské službě na jaderných ponorkách přešli do civilního sektoru. To kontrastuje s Českem, kde povinné vysokoškolské vzdělání, psychotesty a mnohaměsíční trénink vede k excelentně vyškoleným operátorům. Homera Simpsona na reaktoru u nás nenajdete. Naši operátoři, kteří pravidelně na simulátorech hravě řeší situace výrazně závažnější než nehoda v TMI, by tak asi koukali na AP1000 překvapeně a znuděně. To však nemusí být na závadu.

Co se týče provozování reaktorů Westinghouse: typu AP1000 jsou v Evropě asi dnes nejbližší provozované bloky Doel 4 či Tihange 3 a ty jsou lehce lepší v koeficientu využití než naše nejlepší jaderná elektrárna v Dukovanech. Jsou tak výrazně lepší než Temelín a patří k průměru třídy PWR. Tedy žádný propadák…

V Česku to ale nebude pro Westinghouse lehké; Američané si vybudovali nezáviděníhodnou pověst svým působením v Temelíně. Nejde ani tak o nechvalně známé nekvalitní palivo do ruských reaktorů. Že americké palivo bude horší pro ruské VVER reaktory než originální ruské, to bylo jasné od počátku. Upřímně řečeno, stejně by dopadli i Rusové, kdyby je, nedej Bože, napadlo vyrábět palivo do amerických PWR reaktorů. Také vás nenapadne programovat MacOS na Windows nebo Microsoft Vista na Apple. Jde spíše o americký přístup mistrů světa a způsob spolupráce. Značné problémy například činí zadávání diplomových prácí o jaderné elektrárně Temelín, protože se studenti k žádným datům pořádně nedostanou pod záminkou "ochrany" vlastnických práv. Naopak napřiklad v jaderné elektrárně v Dukovanech, kam Westinghouse nepronikl, to problém není (a možná právě proto jsou Dukovany o tolik lepší jaderná elektrárna než Temelín). Mimochodem, nepřikládám zde žádný obrázek stavby AP1000, protože na všechny obrázky na oficiálním webu je příznačně Copyright.

Američané s AP1000 neuspěli v tendru ve Finsku, kde odešli spolu s Rusy na hlavu poraženi od Francouzů, a nyní certifikují tento reaktor v Británii.  Čechy a Británie jsou jediná dvě žhavá evropská želízka v ohni pro Westinghouse a protože se logicky očekává, že v Anglii se budou stavět nejprve francouzské reaktory (British Energy vlastní francouzská EdF), zájem o nás je eminentní. Mimo Evropu se AP1000 staví v Číně a v USA. Což přináší jistá úskalí, protože celý systém je původně navržen na americkou frekvenci 60Hz, nikoli na naši či čínskou 50Hz.  Tak nejen turbogenerátory a turbíny musejí být jiné, ale i velká čerpadla elektrárny se musejí přizpůsobit na 50Hz.  Westinghouse dostal za úkol od ČEZu původní turbíny a turbogenerátory Toshiba nahradit výrobky Škoda Power. Což, pokud k tomu dojde, může skončit dalším temelínským brekem. Dovolím si s Američany stoprocentně souhlasit, že to není dobrý nápad: "Češi po nás chtějí, abychom odstranili největší přednost našeho projektu, modulární výstavbu. Inu, dostanou tedy přesně to, co chtějí."

Američané mohou nabízet i převod technologií a licence, ale protože vývojově se nejedná o nejpokrokovější projekt (některé komponenty jsou přímo přejaty ze starších jaderných elektráren, např. reaktor a palivo z belgických reaktorů (připojeno v polovině 80. let), parogenerátory z arizonských reaktorů ze stejné doby), předností Američanů bude muset být cena. Anebo vás napadá něco jiného :-) ?