Dle § 78 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce se prací přesčas rozumí práce konaná zaměstnancem na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem nad stanovenou týdenní pracovní dobu vyplývající z předem stanoveného rozvržení pracovní doby a konaná mimo rámec rozvrhu pracovních směn. Prací přesčas naopak není, napracovává-li zaměstnanec prací konanou nad stanovenou týdenní pracovní dobu pracovní volno, které mu zaměstnavatel poskytl na jeho žádost. V souladu s § 93 uvedeného zákona může zaměstnavatel zaměstnanci nařídit práci přesčas jen z vážných provozních důvodů, a to i na dobu nepřetržitého odpočinku mezi dvěma směnami, popřípadě i na dny pracovního klidu (pouze ale za splnění zákonem předepsaných podmínek). Nařízená práce přesčas nesmí u zaměstnance činit více než 8 hodin v jednotlivých týdnech a 150 hodin v kalendářním roce. Práci přesčas nad tento stanovený rozsah může zaměstnavatel požadovat pouze na základě dohody se zaměstnancem.

Z výše uvedeného tedy vyplývá, že zákon nerozlišuje, zda jste samoživitelkou nezletilých dětí či nikoli a za výše uvedených podmínek práci přesčas nařídit lze. Nicméně v souladu s § 114 uvedeného zákona za dobu práce přesčas zaměstnanci přísluší mzda a příplatek nejméně ve výši 25 % průměrného výdělku, pokud se zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodli na poskytnutí náhradního volna v rozsahu práce konané přesčas místo příplatku. Neposkytne-li zaměstnavatel zaměstnanci náhradní volno v době 3 kalendářních měsíců po výkonu práce přesčas nebo v jinak dohodnuté době, přísluší zaměstnanci k dosažené mzdě výše uvedený příplatek (nejméně ve výši 25 %). Doporučuji si tedy se zaměstnavatelem promluvit o způsobu odměňování za práci přesčas, tak jak to nařizuje uvedený zákon.

Související