Proč nejsem národním socialistou, aneb proč je pro mne Dělnická strana stranou naprosto nevolitelnou

 

Naši „přátelé“ z Dělnické strany opět stanou před Nejvyšším správním soudem a budou muset hájit svoji partaj v očích zákona. Přílohy obžaloby tentokráte čítají údajně více než osm set stran a předseda Dělnické strany Tomáš Vandas se rozhodl hájit svoji stranu sám.

Tím se ovšem zabývat nechci. Sám o protiústavnosti DS nepochybuji a myslím si, že člověk, který by popíral jasnou viditelnost xenofobie, rasismu, napojení na ultrapravicové extremisty a samotná extremismus strany, je v nejlepším případě člověkem zaslepeným. V tomto článku rozeberu s programem Dělnické strany v ruce, jaké další důvody k nevolení DS mám.

K bližšímu porozumění mých komentářů doporučuji přečíst si program DS zde:

http://www.delnicka-strana.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=74&Itemid=103

Nejprve se podíváme, koho se chystá Dělnická strana podporovat. Dělníky. Přirozeně. Ovšem dělník dle definice DS je prakticky každý, kdo poctivě pracuje a je mu za to osobou další vyměřována mzda. Dále je jím také drobný živnostník. Zde se DS nestaví levicově za manuálně pracující masu nebo pravicově za podnikavé schopné jedince živící se vlastními schopnostmi. Staví se za „všechny poctivě pracující“. Jak hezké a nadčasové, že? A také všeobecné a nicneříkající. DS se vymezuje vůči Velkému Bubákovi – státu, který dělníky okrádá a drobným živnostníkům nenastavuje „tu zrovna přívětivou tvář“.

Také je v tomto programu vláda (od roku 1989) osočována z toho, že neplní své závazky vůči občanům, kteří všechny její prohřešky odnesou na „vlastním triku“. Vládaje údajně zodpovědná za rostoucí nezaměstnanost a zdražování prakticky všeho.

Tohle je sakumprásk nesmysl, kterým DS oslovuje deprivanty a dává jim univerzálního viníka jejich problémů. Pokud se všeobecná situace od roku 1989 vinou porevolučních politiků zhoršila, pak bych chtěl položit do pléna pár otázek. Jakým jste v roce 1994 jezdili autem a jakým jezdíte teď? Jak často, jakým způsobem a za jakým účelem jste používali telefonní komunikaci a jak je tomu teď? A co televizory? Jak se za těch šestnáct let změnily? Pokud jsou porevoluční politici vinni za nízkou životní úroveň a chudobu, pak asi členové DS žijí v jiném státě než já. V tomto DS hraje, ostatně stejně jako mnohdy ČSSD, na závistivou a nenávistnou notu podprůměrně inteligentní části obyvatelstva. Jistě, mnoho českých politiků můžeme právem považovat za gaunery, ale to, že se někdo vymezí vůči gaunerovi, z něj ještě světce neudělá a „vrcholové“ členy DS podle jejich projevů a podle lidí v jejich okolí za gaunery jednoduše považuji.

Další bod raději rovnou odcituji:

Nezaměstnanost a existenční problémy jsou využívány k tomu, aby byla masa zaměstnanců držena na uzdě, věnovala se shánění základních prostředků na obživu a ze strachu o svůj příjem se proto k ničemu nevyjadřovala. Ale my se ptáme, kdo jiný než občané této země, ti, kteří dnes a denně vytváří hodnoty, by měl rozhodovat o jejím osudu?

Toto jednoduše není pravda. Z hlediska čistě formální logiky. Zaměstnanci nejsou drženi na uzdě nezaměstnaností. Jsou zaměstnaní. Existenční problémy zaměstnaní lidé v této společnosti mají pouze, pokud někde tratí svou mzdu, tozn. gambling, drogy, alkohol, dluhy. Průměrná mzda v prvním čtvrtletí roku 2009 činila 22 328 Kč brutto (ČSÚ). To rozhodně není částka, která by udržela pracující v existenčních problémech, které by byly dále zneužitelné k udržení na uzdě. A pokud tedy zaměstnavatelé potřebují udržet zaměstnance, aby se k ničemu nevyjadřovali, pak se ptám: Proč? Politika? Zaměstnanec má stejný jeden hlas ve volbách jako jeho zaměstnavatel. Zde DS pouze vyvolává (stejně jako marxismus) nenávist podřízeného vůči nadřízenému. Využívá k tomu lidských vlastností zášti a závisti. S partají, která se snaží ve mně vyvolat nenávist a závist vůči schopnějším nechci mít nic společného.

Opět citace:

Česká republika nemůže jít svým vývojem kupředu, pokud bude valná většina členů této společnosti bržděna ve svém rozvoji. Jestliže někdo tvoří většinu bohatství, má plné a nezadatelné právo na svůj rozvoj a podporu. Státní systém netvoří a nereprezentuje úzká vrstva velkopodnikatelů, vrcholných politiků a samozvaných mluvčích, ale tvoříme ho my všichni, zaměstnanci, dělníci státu. Stačí jen jedno, uvědomit si svoji sílu a tím se hlásit o to, co nám patří. Jedině tak najde naplnění naše celoživotní práce a snažení.

Česká republika jde svým vývojem kupředu. Většinu bohatství tvoří obchod, podpůrným a záchytným systémem jsou mu banky a jim je podpůrným a záchranným systémem stát. „Velkopodnikatelé“ nemají motivaci nic brzdit. Vrcholní politici jsou námi voleni a takzvaně „samozvaní“ mluvčí jsou také voleni, nebo se na svá místa mluvčích dostali svými schopnostmi. Na svůj rozvoj a podporu má nárok každý, kdo na to má schopnosti. Zde je opět hráno na strunu závisti a nenávisti vůči těm šikovnějším. „My všichni, zaměstnanci, dělníci státu“ máme sociální systém, zdravotní pojištění, svobodu projevu a hlasovací právo. Co více si přát. Dle závistivé mentality DS asi to, aby ten co má víc, protože je schopnější, byl potrestán. Jaká ušlechtilá bolševická idea...

Dělnická strana prosazuje názor, že radikálních změn může docílit pouze skutečná - radikální - opozice. Nemáme ve zvyku šířit prázdné fráze, aniž bychom skutečně usilovali o realizaci svých cílů. Naše požadavky budou jasné a srozumitelné. Je na každém z vás, jak se k nim postavíte.

Dělnická strana zatím neprosazovala nic opravdu v praxi použitelného. Užitečnost radikální opozice je sporná, nicméně tento názor jim ponechám bez komentáře. Co se prázdných frází týče, je jich mnoho, které vzešly z úst pana Vandase, a pokud byly něčím naplněné, pak pouze xenofobií nebo nenávistí.

Programové požadavky zhodnotím co nejstručněji.

I.

Znovuobnovení svrchovanosti České republiky: Česká republika je svrchovaným státem. To, co patrně DS myslí svrchovaností, je neuzavírání závazků, abychom se náhodou nemuseli někomu zodpovídat za jejich nedodržování.

Jsou hlasitými euroskeptiky, což jako jejich názor akceptuji, i když ho s nimi nesdílím.

Dělnická strana požaduje výstup ČR z NATO. V tomto bodě se domnívám, že vojenství rozumí jako koza petrželi a jsem rád, že strategické uvažování je v rukou inteligentnějších a zasvěcenějších lidí.

Určování národnosti obyvatel České republiky je čirá diktaturní blbost, která si nezaslouží pozornosti. Když opomeneme potenciál xenofobního zneužití, pak je to pouze další byrokratická zátěž obyvatelstva (navzdory tomu, že DS proti byrokracii brojí).

Jejich xenofobní stanoviska vůči přistěhovalcům komentovat nebudu. Stačí říci, že nesouhlasím a jsem zastáncem lidské solidarity a investice daní do tohoto směru nelituji.

Ve věci reformy ústavních institucí bych opět použil úsloví o koze a petrželi. Dosavadní systém je demokratický a efektivní. Pokud DS žádá zrušení senátu, proč do něj pak pan Vandas kandiduje?

Zrušení státních dotací pro politické strany za mandáty poslanců a senátorů. Opět závist. Nic jiného. DS není s to se smířit s tím, že strany více volené a tudíž vice pracující mají více peněz na svůj provoz. Bez dalšího komentáře.

Zavedení odvolacího práva voličů vůči poslancům, tzv. imperativní mandát. Hezký idealistický nápad. Z hlediska administrativy a byrokracie (opět) naprosto nereálné a neúnosné. Navíc se nejedná o demokratický princip, který by vedl voliče k odpovědnému hlasování, ale naopak dává stranám možnost nahradit demokraticky zvoleného poslance někým jiným. Co se soudů týče, opět koza a petržel. Principy odvolávání soudců v zákoně zakotvené máme.

Problematiku přímé volby prezidenta a starostů nechám neokomentovanou. Tento bod programu nepovažuji za nijak problematický. Funkční je systém přímé i nepřímé volby. Referenda v obcích nepovažuji za nijak důležitá ani přínosná.

Domovské právo – zbytečnost. Stejně jako určování národnosti a ostatně jako zemské hranice Moravy a Slezska. Opět pouze byrokratická zátěž a žádný konstruktivní příslib.

Třetí svět je také problematika, o které členové DS ví pravděpodobně pramálo. Pouze opět budí nenávist, tudíž bez komentáře.

II.

Celý druhý bod se nese v duchu závistného populismu a slibů uzákonění věcí již uzákoněných a zvyšování trestů až k trestu smrti. Dále také v duchu šíření netolerance k homosexuálům až na tu úroveň, na jaké byla za komunistického režimu, vůči němuž se DS tak vyhraňuje.

III.

Tento bod obsahuje pár zajímavých položek, takže budu opět citovat:

Zastavit krizový růst nezaměstnanosti. Růst nezaměstnanosti není krizový. Tady program DS jednoduše lže.

Úřední místa budou obsazována pouze na základě osobních zásluh a kvalifikace. Souhlasím, pokud tomu tak není. Nicméně domnívám se, že zde DS opět hraje na nenávistnou notu proti úředníkům.

Podporujeme vznikání řemeslnických cechů, cechovních spolků, jakož i cechovních komor za účelem obnovení zašlé slávy českého řemesla a jeho tradic. Tohle už je opravdu blbost. Cechy jsou historicky mrtvé. Stejně jako manufaktury zanikly díky továrnám, cechy zanikly díky efektivnějšímu byznysu.

Vrátit prestiž a uplatnění učebním oborům a řemeslu jako takovému. Zajistit důkladnou optimalizaci sítě středních škol a učilišť s ohledem na regionální podmínky. Připravovat potřebné obory podle reálné dostupnosti pracovních míst v dané oblasti. Podporovat kvalitní přípravu na dělnické profese. Zde se mohou dobře uplatnit výše zmíněné cechy a cechovní komory.  Tady se opět setkáváme s celkem bolševickým návrhem, který je naprosto v rozporu s tržním hospodářstvím a konkurenčním principem.

Podporovat české zemědělství a český venkov. Proč ne, pokud je to potřeba.

Zjednodušení daňové soustavy a omezit byrokracii a svévoli finančních úředníků. Opět nenávistný nesmysl proti byrokracii, která funguje a systematicky plní svůj úkol. Zde nám DS jasně říká: „Za daně můžou úředníci.“

Omezit příliv cizího kapitálu, posílit domácí podnikatele, živnostníky, obchodníky a výrobce. Tito se musí stát hnacím motorem a páteří české ekonomiky. Čeští podnikatelé musí mít stejné podmínky pro podnikání jako zahraniční podnikatelé či nadnárodní firmy. Je naprosto nepřijatelné zvýhodňování cizího kapitálu nejrůznějšími úlevami, například formou „daňových prázdnin“. Snížit daňové zatížení středních a malých podnikatelů tak, aby ušetřené finanční prostředky se staly zdrojem k rozvoji dalšímu podnikání, což se příznivě projeví na ekonomickém růstu.

Co dodat? Snad jenom to, že kdyby to fungovalo, tak by tomu tak bylo. Na kapitálu jsme závislí, ať už je odkudkoliv. Ostatně kapitál místní i kapitál cizí tu mají stejné možnosti. Tato položka programu je idealistický populistický žvást.

Stát se musí podílet značnou měrou na garanci slušného sociálního zázemí pro zaměstnance, dělníky a jejich rodiny. Zde bude hrát roli národnost dělníka či zaměstnance. Stát nemůže mít zájem na ilegálně přivandrovalých námezdních dělnících. Ale nemůže mu být také lhostejné zbídačení celých sociálních skupin českého obyvatelstva. Všichni zaměstnanci, nejen dělníci, mají nárok na důstojné životní podmínky a perspektivu zvyšování životní úrovně. Český dělník a řemeslník musí nabýt vědomí, že v případě nouze není sám, že se o něj jeho vláda, potažmo stát důstojně postará. Jen takové vědomí utužuje pocit vlastenectví a národní pospolitosti.

Nepravdivý populismus propagující xenofobii. Tohle si komentář nezaslouží.

Zbytek programu jsou populistické žvásty slibující horydoly za peníze, které patrně dá DS z vlastní kapsy. Nemá smysl je rozebírat.

Dělnická strana je pro mě stranou, která je mi svými nedemokratickými principy a demagogiemi odporná stejně jako strana komunistická. Svým ulhaným populismem mi připomíná sliby Jiřího Paroubka. Když k tomu všemu přičteme ještě napojení na extremistické a xenofóbní spolky typu Národní odpor, pak doufám, že chápete, proč je nikdy nebudu volit.

Související