Neúspěšný atentátník, syn zámožného nigerijského obchodníka a bývalý student University College London, byl naverbován al-Káidou v Londýně, v Jemenu pak prošel výcvikem a indoktrinací radikálního amerického duchovního Anwara al-Awlakího, působícího v Jemenu. U Awlakího byla prokázána spojitost i s dalším nedávným teroristickým útokem - na americkou vojenskou základnu v Texasu, kdy americkému střelci arabského původu padlo za oběť 13 lidí. Po prosincovém pokusu o teroristický útok pak došlo pod pohrůžkami dalších útoků k uzavření několika západních ambasád v Saná‘, v hlavním městě Jemenu.

Přítomnost al-Káidy a upevňování její pozice v této zemi však rozhodně není otázkou posledních pár měsíců. První džihádisté začali do Jemenu proudit z Afghánistánu po skončení sovětské okupace. K jejímu posílení docházelo postupně, přičemž významný posun přineslo sloučení saudsko-arabské a jemenské odnože al-Káidy a její soustředění se v Jemenu od ledna 2009 (převážně v souvislosti s tvrdým zásahem proti al-Káidě v Saudské Arábii). Další bojovníci nyní opět přicházejí z Afghánistánu a dále i z Pákistánu a Iráku.

Jemen navíc prochází již déle trvajícím obdobím destabilizace. Šíitští húthijští rebelové se už několik let bouří na severu země, zejména v provincii Sa‘da, od léta pak můžeme mluvit o otevřené válce mezi povstalci a armádou (více viz Hrozba občanské války ve „Šťastné Arábii"); na jihu země znovu posiluje secesionistické hnutí a režim prezidenta Saleha, sjednotitele Jemenu v roce 1990, výrazně ztrácí podporu a důvěru svých obyvatel. Džihádisté využívají oslabení centrální vlády ve svůj prospěch. Navzdory neustálé snaze jemenských bezpečnostních složek dopadnout a eliminovat příslušníky al-Káidy mají v některých oblastech, které nejsou plně pod kontrolou ze strany vlády, bezpečné útočiště. Na jaře 2009 došlo ještě k další události, která oslabila pozici režimu prezidenta Aliho Abdullaha Saleha. Prominentní vůdce džihádistů z Jižního Jemenu, Tariq al-Fadhli, ukončil patnáctileté spojenectví s vládou a připojil se ke svým někdejším marxistickým nepřátelům, k secesionistickému hnutí Southern Movement. Přestože se al-Fadhli nyní profiluje spíše jako nacionalista bojující za práva obyvatel jižního Jemenu, jeho spojenectví s al-Káidou a vůdcem její jemenské odnože al-Wahayshim není, vzhledem k jeho minulosti (mimo jiné bojoval i jako mudžáhedín proti Sovětům v 80. letech v Afghánistánu), vyloučené.

Jak říká expert na Jemen Brian Whitaker, Jemen potřebuje zahraniční pomoc v boji s al-Káidou, ale čím méně viditelná bude, tím lépe (jako např. již probíhající americko-saúdsko-ománská spolupráce na ochraně pobřeží před přílivem zbraní a radikálů). Nejhorší variantou by podle něj byla ozbrojená intervence, tu však Obama vyloučil. Zdvojnásobí se ale americká vojenská podpora jemenské armádě, s jejíž speciální protiteroristickou jednotkou spolupracují USA již několik let. Důležité také bude zvolit takové prostředky pomoci, ze kterých bude těžit Jemen a jeho obyvatelé, ne mocensky skomírající režim jejich prezidenta. Jemen zůstane živnou půdou pro al-Káidu a jiné ozbrojence do té doby, dokud nedojde k umenšení jeho nejvážnějších problémů - zejména vnitřních konfliktů, chudoby, korupce, a dále ke kontrole populačního růstu, ochraně vody a především k vybudování silnějšího státu. 28. ledna bude britský premiér Gordon Brown v Londýně hostit jednání, kde se bude mimo jiné diskutovat o tom, jak čelit radikalizaci v Jemenu. Uvidíme, přinese-li zmíněný summit konkrétní plány.   

 

Lenka Filípková

Autorka je členkou Blízkovýchodního programu AMO 

Související