Pražský primátor to nemá snadné. Když se pokusí nahradit vedení dopravního podniku lidmi, kterým důvěřuje, je vláčen v tisku za to, že údajně protěžuje své kamarády. A když nechá manažery na jejich místech, ti dříve či později prosadí nějaký nesmyslný projekt za peníze daňových poplatníků. Primátor má opět problém, protože nese odpovědnost za chybnou investici. Jako je tomu v případě Open Card.

Ve skutečnosti není žádná šance tomuto dilematu uniknout. Manažeři dopravního podniku se dříve či později naučí těžit z nejasné situace, kdy jsou zároveň podnikovými manažery a zároveň státními úředníky a dosáhnou pozice, kdy mají výhody z obou světů a odpovědnost z žádného. Dopravní podnik hl.m. Prahy v tom není výjimečný. Jakmile státní podnik přesáhne určitou velikost, nedokáže jej žádný politik uhlídat. Nedokázali to předchůdci Pavla Béma a nedokážou to ani ti, kdo přijdou po něm. Stejně jako žádný ministr dopravy nedokáže ohlídat České dráhy a žádný ministr průmyslu nedokáže ovlivnit ČEZ. Takže už teď je jisté, že v dalších letech přijdou další otevřené karty a otevřené peněženky daňových poplatníků.

Jediné řešení, které se mohlo odehrát už před lety, vypadá přibližně takto. Privatizovat dopravní podnik (klidně ho dát třeba i zadarmo, prostě se ho zbavit) a vypsat veřejnou zakázku na zajištění dopravy v hlavním městě. Kdo ví? Možná by už pražský dopravní podnik neexistoval a po Praze by nás vozily žluté tramvaje Student Agency nebo třeba Veolia. A pokud by taková firma vyhazovala peníze z okna, byl by to problém jeho akcionářů, nikoliv magistrátu.

Chtělo by to jednorázově velikou odvahu. Absolvovat konflikt s odbory, ekologickými hnutími a spoustu dalších zájmových skupin. Ale pokud by se to jednou podařilo, po čase by byli všichni rádi. Obyvatelé Prahy by si rozhodně nestěžovali.

Související