Nodar Kumaritašvili má nyní 47 miliónů odkazů na Google. (Pro srovnání: Václav Klaus jeden a půl milionu, Barack Obama 62 milionů). Má i vlastní heslo na Wikipedii. Udělal jedinou výjimečnou věc: výjimečným způsobem zemřel. Zabil se při tréninku na sáňkařský závod na olympiádě ve Vancouveru.
Za normálních okolností by Kumaritašvili měl zhruba stejnou „google popularitu“ jako Jakub Hyman. To je český sáňkař, který také startuje ve Vancouveru a dosahoval o něco lepších výsledků než Gruzínec. Hyman má na Google přibližně 34 tisíc odkazů.
Z toho můžeme soudit, že smrt na olympiádě má v sobě koeficient popularity 1500. Globální proslulost násobí právě touto číslovkou.
Proč je koeficient tak vysoký? Možná proto, že smrt na olympiádě je synonymem nepatřičnosti. Celé hry chtějí být oslavou mládí, pohybu, popřením stárnutí a smrti. I olympijští bafuňáři se na slavnostním zahájení snažili vypadat o dvacet let mladší než jsou.
Je to nebezpečná víra. Tam, kde se slaví život a latentně popírá jeho opak, je smrt paradoxně blíž, než kde jinde. Organizátoři v upřímné víře, že se nemůže nic stát, nechali sáňkaře i přes několik havárií jezdit korytem rychlostí přes 150 kilometrů v hodině. Ani je nenapadlo, že ocelové nosníky u trati jsou smrtící nástroj.
Ano, každý sportovec svým způsobem tak nějak „víc žije“. Je ale zároveň blíž smrti. Je dobré to vědět a, tam kde to jde, víru v mládí a život korigovat. Fascinující výši koeficientu smrti blízcí náhle proslulých obětí zpravidla příliš neocení.
