Před rokem proběhla Českem nadšená zpráva, iniciovaná jednou zviditelněníchtivou senátorkou, o tom, že Jablonec nad Nisou již za pár let bude provozovat jadernou výtopnu. Tu měla postavit americká firma Hyperion. Rok uběhl, pojďme se podívat, copak hřejivého v tomto směru Jabloneckým přinesl.

Vloni byl představovaný projekt malého jaderného reaktoru HPM (Hyperion Power Module) firmy Hyperion naprosto revoluční. Téměř bezobslužný termální jaderný reaktor o tepelném výkonu přibližně 70 MWt, který je řízen bez pomocí řídících tyčí jen tepelným rozkladem hydridu uranitého, byl prezentován lákavě jako možost jaderné výtopny pro skoro každé střední město. UH3 je poměrně nestandardní jaderné palivo, které se dnes používá jen u malého množství výzkumných reaktorů.  Reaktor s ním by se měl regulovat a řídit v podstatě samočinně. Tento reaktor měl být dodán jako samostatný modul, zahrabán do země, aby byla zajištěna jeho bezpečnost, a provozován několik let stále se stejným palivem. „Starý HPM" vypadal jako z pohádky, potřebná povolení prý v USA byla na spadnutí...

V jaderném průmysu obvykle vývoj se všemi bezpečnostními, materiálovými, radiačními a jinými analýzami u nového reaktoru trvá mnoho let. Vývoj je následován certifikací u místního regulačního úřadu a mnoha experimentálními zkouškami. Celý proces od prvotního nápadu po uvedení sériové elektrárny v provoz je záležitost řádově desetiletá či delší.

Ne tak u HPM. Letos Hyperion celý svůj koncept radikálně změnil a v Nuclear Engineering International z ledna 2010 se dozvídáme, že z původního projektu zůstal snad jen název HPM a výkon 70 MWt. Vše je jinak. „Nový HPM" reaktor je nyní reaktor rychlý, nikoliv termální. Má řídící tyče z karbidu bóru. Palivo není hydrid, ale nitrid uranitý a chladit by se měl kapalným olovem a vizmutem v tříokruhovém uspořádání. Nechybí dodatek, že padesátitunový modul vám přivezou až na zahradu a bude fungovat minimálně 10 let. A za 4 roky by měl už „nový" HPM stát buď v USA nebo v Británii; když bude třeba, i bez souhlasu jaderného regulačního úřadu.

K tomu mohu napsat tři věcí naprosto jistě:

1) Je pravda, že uspořádání paliva „starého HPM" běží mnoho let na reaktorech TRIGA. To jsou však výzkumné reaktory, které samoregulaci jako HPM používají jen ve velmi krátkodobém režimu. Osobně neočekávám, že za svého života uvidím nějakou jadernou elektrárnu či výtopnu s tímto palivem.

2) Je pravda, že Sověti používali ponorkový reaktor s podobným uspořádáním „nového HPM" - t.j. stejné palivo a chladivo. Docela podstatná nevýhoda tekutého olova však je, že při člověku příjemných teplotách tuhne. Ponorkářům to došlo po několika pokusech. Očekávám, že Hyperionu to dojde také a někdy příští rok si možná přečteme o novém HPM řešení.

3) Žádný HPM do 4 let ani v USA ani v Británii stát nebude. Tamní jaderné regulační orgány nejsou blázni. O to méně je pravděpodobné, že bude u nás. Naš SÚJB na geniální vývoj v řádu měsíců také neskočí. Na HPM v Jablonci zapomeňte.

Ale možná, že jablonecký pokus byl krok správným směrem, nikoliv však dost dlouhý. Existuje několik projektů malých jaderných reaktorů v daleko pokročilejším stádiu vývoje než HPM a od renomovaných výrobců.

Pokud na severu mermomocí chtějí velký zdroj tepla, koneckonců nic stavět nemusejí - gigantická hnědouhelná elektrárna Turow, se svými více než 2100 MWe výkonu je nejen větší producent CO2 než jakákoliv česká elektrárna (často napadaný Prunéřov má výkon "jen" 1490 MWe a dodatečných 500 MWt může používat pro dodávky tepla do Chomutova, Jirkova a Klášterce nad Ohří), ale je i největší zdroj odpadního tepla široko daleko. Toto teplo, které dnes uniká z chladicích věží nedaleko Frýdlantu v Čechách, lze samozřejmě použít k vytápění. Turow je vzdálen 25 km vzdušnou čarou od Jablonce nad Nisou a 15 km od Liberce, obě tato města by s přehledem dokázal zásobovat teplem. Viděl někdo v Jablonci studie proveditelnosti tohoto teplovodu?

Související