Nejzásadnějším dopadem schválené reformy je rozšíření počtu Američanů se zdravotní pojistkou o více než 30 milionů lidí. Dojde tak k výrazné korekci dosavadního neutěšeného stavu, kdy i přes výdaje přesahující 16% domácího produktu zůstává necelá šestina populace nepojištěná. Zároveň již nebude moci docházet k nešťastným praktikám, kdy pojišťovací ústavy odmítnou potenciální klienty, případně zruší pojistku těch stávajících, na základě zdravotní historie jednotlivců. Už jen tyto dva fakty jsou dobrým důvodem, proč zákon označit za velký úspěch.

Neméně zajímavé ovšem je, že schválený zákon přinejmenším částečně odstraní vybrané nespravedlivé elementy stávajícího systému. Jedním z největších je daňová úleva pro zdravotní pojištění poskytované zaměstnavatelem, odhadovaná v roční výši na 250 miliard dolarů. Její existencí jsou diskriminováni ti, kteří na daný benefit nemají nárok a musí si pojištění obstarat na volném trhu. Nově bude zaveden strop na tuto daňovou úlevu (úplné zrušení narazilo na značný odpor) a vybrané peníze půjdou na pomoc nízkopříjmovým občanům.

Nový systém rovněž sníží nepoměr mezi zajištěním zdravotní péče pro seniory mající nárok na krytí z programu Medicare a ty, kteří ještě nedosáhli stanovené věkové hranice 65 let, ale již jsou v pokročilém věku a jejich zdravotní péče je tedy nákladnější. Nejenže pojišťovny budou omezeny v tom, jak moc mohou účtovat v závislosti na stáří klienta, část plánovaných úspor v programu Medicare půjde na subvence určené právě pro tuto skupinu.

Zákon též zavádí povinnost zakoupit si pojištění, což zamezí zneužívání pohotovostní péče nepojištěnými (zneužívání ze strany těch, kteří se úmyslně rozhodnou nepojistit se, i když by si to mohli dovolit - tedy převážně mladými a zdravými) a přenést tak náklady na spoluobčany.

 Je možné poukázat na cenu celého balíčku a namítnout, že celá reforma si vyžádá téměř bilion dolarů během následující dekády. Avšak podle CBO jsou tyto náklady nižší, než o kolik by stejně narostly bez přijetí zákona. Jinými slovy by tedy reforma ve skutečnosti měla výdaje na zdravotní péči snížit, byť nijak výrazně. Fakt, že plán pro své financování počítá se zvýšením daňových odvodů zejména vysokopříjmových Američanů, znamená posun směrem ke snížení (nebo zpomalení zvyšování) příjmové nerovnosti ve Spojených státech. Cynicky lze dodat, že veřejnost jej schvaluje.

Celkově zákon samozřejmě není ideální a obsahuje celou řadu nedostatků. Je zřejmé, že jeho hlavní přínos bude v rozšíření počtu pojištěných Američanů, spíše než ve snížení celkových výdajů na zdravotní péči v USA. To ovšem neznamená, že není možné v budoucnu znovu systém upravit - tak jako se to stalo v minulosti např. s programem Medicare. Oblastí, které se v tomto ohledu nabízejí je dostatek, namátkou snížení výdajů na administrativu, reforma systému soudního odškodňování, prevence nadužívání zdravotní péče, lepší vyjednávání cen s farmaceutickými společnostmi nebo vytvoření federálního zdravotního pojištění.

Zbývá dodat, že velká část opatření vstupuje v platnost s několikaletým odstupem (nejčastěji v roce 2014), do té doby bude dozajista schválený balíček předmětem soudních sporů, které budou zkoumat ústavnost jeho částí. Zde se nabízí několik otázek k zamyšlení, z nichž asi nezajímavější je, zda má skutečně federální vláda právo přikázat občanům koupi určitého zboží či služby (v tomto případě zdravotního pojištění). 

 

Jiří Skoupý

Autor je analytikem AMO

Související