Největší tendr jaderných reaktorů neproběhl minulý rok u nás ani nikde jinde v Evropě, ale ve Spojených Arabských Emirátech (SAE). Dva jaderné bloky s opcí na další dva a možné další čtyři (tedy celkem až 8 reaktorů) přilákalo přední světové výrobce do této ropné země v Perském zálivu. Jednalo se reálně o kontrakt za 20 miliard dolarů.

Pravidlo soutěže bylo jasné a jediné: cena. Za podmínky, že reaktory musejí bezpečně začít dodávat elektřinu v roce 2017, což byl termín opravdu šibeniční. Ale v SAE, když šejk stanoví termín, dodavatelé ho splní. Stejně jako minulý rok s velkou cenou Formule 1 v Abú Zabí: když půl roku před závodem byla okolo závodního okruhu ještě poušť, většina týmů F1 si objednala hotely v jiných městech. A pak v průběhu závodu třeba McClaren smutně každý den dojížděl z 50km vzdáleného Hiltonu k dokončeným hotelům přímo u tratě... Emiráťané, či spíše jimi placení zahraniční dělníci, hotely postavit stihli.

Zpět od formulí k reaktorům: startovní pole se na konci tendru zredukovalo na soutěž tří výrobců.
Americko-japonské konsorcium nabídlo moderní varný reaktor.

 

Korejci tlakovodní reaktor generačně na úrovni našeho stávajícího Temelína.

 

Francouzi s podporou Belgičanů moderní tlakovodní reaktor.

 

Moderní v tomto pojetí znamenalo s bezpečnostními prvky budoucnosti, jako je dvojitá ochranná obálka nebo lapač roztavené aktivní zóny. Korejci by svůj reaktor bez těchto prvků v Evropě měli problémy licencovat, proto se také nakonec nehnali (stejně jako Japonci) do temelínského tendru. V SAE nebo USA jejich technická úroveň stačí a upřímně: tyto reaktory budou fungovat jako nyní nejlepší provozované bloky na světě. To znamená velmi dobře. Dodatečné prvky pochopitelně učinily „západní" projekty o cca 30% dražší než projekt korejský. Takže bylo rozhodnuto. Američané a Francouzi jedou domů. Poměrně jednoznačný a nudný průběh. Zatím.

A teď pár odlišností tendru emirátského od českého. Od počátku bylo jasné, který šejk nakonec rozhodne. Pak se nemohlo stát, že by ministři bez potřebných kompetencí (ale s čichem na peníze) měli pocit, že mají rozhodovat zrovna o reaktorech. Ani ministerský předseda si v SAE nenechal na základě koránu vštěpovat od cizího viceprezidenta výhodnost jednoho výrobce. Dokonce ani Emiráťané nevytvořili žádnou tajnou ministerskou radu na výběr reaktorů z „nezávislých odborníků" s velkými kapsami. Teď se podivte, koho si místní šejk najal k odbornému posouzení (protože nepředstíral, že jaderkám rozumí) - pozval si Francouze na vytvoření systému jaderného vzdělávání. A k tomu Američany na vytvoření fungujícího jaderného dozoru. Protože byli nejlepší na světě. Nechal si poradit, poděkoval jim a šejk vybral jako dodavatele Korejce. Protože byli nejlevnější. Při porovnání pracovního nasazení je též jasné, že Korejci v SAE reaktory nejen prodají, ale i postaví a budou provozovat. Tím v SAE elegantně (ač draze) vyřeší problém nedostatku vzdělaného perzonálu.

Arabští šejkové to mají narozdíl od těch českých asi nějak jinak zařízené. Nebo alespoň měli minulý rok. Inu uvidíme v roce 2017.

 

Související