Německá kancléřka Angela Merkelová prohlásila ve středu v Bundestagu, že „euro je v nebezpečí". Přesně řekla „Každý z nás cítí, že současná krize eura je největší výzvou pro Evropu za posledních několik dekád, od doby podpisu římských smluv. Je to existenční výzva a musíme se jí postavit... Euro je základnou pro růst a prosperitu, spolu se společným trhem - také pro Německo. Euro je v nebezpečí, když nezačneme jednat, konsekvence pro celou Evropu jsou prostě nespočítatelné."


Každý chápe, že tahle řeč byla určena především pro německé domácí publikum, které tamější politici začínají připravovat na to, že náklady na záchranu eura budou vysoké. Jelikož ale neexistuje cenzura, světové trhy to slyšely také a patřičně je to vyděsilo. Euro pokračovalo ve svém pádu. Tohle není zrovna uklidňující prohlášení státního představitele. Nebývá přece zvykem, aby nejdůležitější politik ve státě říkal, že je měna v nebezpečí. To si pak trhy mohou vyložit také tak, že se euro možná rozpadne. Je bohužel dost dobře možné, že správný okamžik na probuzení německého elektorátu kancléřka propásla. Ten byl možná v únoru či říjnu. Sám ale jaksi pevně doufám, že se mýlím. Pořád ještě.

...

Pokud chtěli Němci pomoci společné měně nebo uklidnit trhy překvapivým zákazem tzv. naked short selling (stokrát zjednodušeně řečeno - jde o specifický druh spekulace proti cennému papíru, který mi po celou dobu transakce nepatří, pouze sázím na pravděpodobnost vývoje) pak krátkodobý efekt je jen ten, že se to prostě zase nepovedlo.

Trhy to zase jenom vyděsilo. Analytici zdůrazňují, že se němečtí finanční regulátoři chovají jako kdyby věděli něco, co ostatní nevědí a takový pocit investory zneklidňuje. Nikdo neví proč Německo nekoordinovalo celou věc s ostatními. V samotném Německu se s těmito produkty moc neobchoduje. Těžiště těchto transakcí je v Londýně a nelze si představit, že by na podobné zákazy nová britská konzervativně-liberální koalice přistoupila.

Takže spíše se to interpretuje jako další vzkaz domácímu německému publiku: zatočíme s hamižnými finančníky a ukážeme, že jsme pořád ještě u kormidla.

...

Včera také zaujal rozhovor s legendárním bankéřem, bývalým šéfem Bundesbanky Karl Otto Pöhlem, který přinesl magazín Spiegel. 
V rozhovoru je důležitá především ta pasáž, ze které vyplývá, že Pöhl je přesvědčen, že eurozóna se nerozpadne, jenom z ní odejde Řecko a obnoví drachmu.

Podle Pöhla se měla Řecku odpustit třetina dluhů. Gigantický záchranný balík prý pomáhá pouze bohatým Řekům a bankám, podle Pöhla především francouzským (říká Němec - pozn.aut). Pohl hudrá, že akcie francouzských bank prý vzrostly po schválení balíku o 24 procent.

...

Hvězdný komentátor FT Martin Wolf vypadá už taky z celé situace zmaten. Už ani on vlastně neví, jestli se eurozóna rozpadne či nikoliv. Ostatně jako v září 2008 se silné názory v posledních dnech vytrácejí, pokud pomineme lunatiky, kteří se radují z naděje, že všechno dopadne špatně (těch se ovšem v Česku vyskytuje hojně). Ale zpět k Wolfovu textu.

Wolf uznává, že se Řecko chovalo špatně, ale Itálie, Francie a Německo porušovaly pravidla eurozóny od počátku jejího vzniku častěji než Irsko nebo Španělsko. Problém navíc nebyly primárně státní finance, ale bubliny aktiv, bubliny soukromých úvěrů. Když došlo k implozi soukromého finančního sektoru není divu, že to zruinovalo i státní finance. Podle Wolfa se obecně málo upozorňuje na nestabilitu soukromého sektoru. Německo chce prý Evropě nadiktovat prekynesiánskou fiskální orthodoxii, je to jakýsi návrat do 20. let.

Související