Úvahami o tom, která země světa se podobá nebo nepodobá Řecku, krouží neřízeně zeměkoulí. Používají se především v zemích, kde se nějakým způsobem blíží volby. Jenže nějaké volby se blíží skoro vždy a všude. A když ne, tak politici nedokáží zastavit ten rozjetý předvolební setrvačník.

To se přesně stalo novému britskému ministru financí Georgi Osbornovi, jak píší třeba v časopise Business week. Ten po svém nástupu do funkce varoval, že Británie spadne do stejné „kaše" jako Řecko (takto si dovoluji volně či asociativně přeložit „meltdown", protože „roztání" se mi česky nelíbí) pokud vláda ztratí ochotu rázně jednat a prosazovat škrty.

Kritici z londýnské City upozorňují, že nový ministr financí si asi neuvědomil, že už je po volbách a že srovnávání Británie a Řecka je jaksi velmi nevhodné a nezodpovědné. V této souvislosti je zajímavé, jak je Osborne popisován coby mladý a nezkušený - je mu totiž 38 let. Spousta lidí v City volá po návratu matadora Kennetha Clarka, který byl ministrem financí před třináctiletou vládou labouristů.


V této souvislosti mne napadá: co by říkali v Londýně na českého ministra Bohuslava Sobotku před osmi lety? Poplašné zprávy šířil ovšem především podzimní ministr Vlastimil Tlustý (2006).

...

Také ve Spojených státech se to hemží srovnáváním s Řeckem. To v The New York Times odmítá Paul Krugman. Ten tvrdí, že Spojeným státům spíše hrozí japonský scénář posledních patnácti let, protože na obzoru je deflační vývoj. A Japonsko s deflací zápasí skoro dvě dekády, což je důkazem toho, že to není nic jednoduchého, protože Japonci nejsou hloupí.

...

Tématu srovávání USA s Řeckem se věnuje i tenhle článek z časopisu Forbes. Zdůrazňuje jeden důležitý aspekt. Měřeno velikostí státu (přerozdělování) je Amerika pořád mnohem menší než typický evropský stát. Jenomže to platí hlavně pro výši vybraných daní. Z hlediska výdajů se Amerika začíná Evropě povážlivě blížit.

...

Profesor Melvyn Krauss z The New York University se v Der Speigelu zabývá tím, jak prudký pokles kursu eura bude Barack Obama tolerovat. Pokles kursu eura totiž pochopitelně znevýhodňuje americké exportéry. Zatím se Amerika chová velmi vstřícně, snaží se Evropě pomoci (Obama i Geithner byli při přípravě evropského garančního fondu pořád na telefonu s Evropou), podporuje v tom i Mezinárodní měnový fond. Kdyby měl ale pokles eura pokračovat - a to by mělo zůstat hodně nízko po hodně dlouhou dobu - mohlo byt to časem vést až k obchodní válce.

...

Důležitý je dnešní text z pera Wolfganga Munchaua ve Financial Times. Autor pořád nechápe, jaký má mít vlastně evropský garanční fond právní status a jaká operační pravidla. A kdyby vydal dluhopisy, jaký budou mít rating?

Eurozóna jako celek si stojí z hlediska státního a veřejného dluhu lépe než Amerika nebo Japonsko, ale autor upozorňuje na skryté problémy evropského bankovního systému: především na německé Landesbanky a španělské cajas. Eurozóna totiž ještě nezačala řešit špatné úvěry ve svém bankovním systému.