Boj proti korupci začíná být opravdu globální. Je to logické, protože stále více společností působí po celém světě. O to je zajímavější, když vyšetřování v jedné zemi poukáže na korupci jinde. Přesně to se stalo v případě koncernu Daimler, kterého americká justice obvinila z toho, že během deseti let podplácel státní úředníky ve 22 zemích. Firma nakonec raději zaplatila 185 milionů dolarů pokuty, aby nemusela před soud.
Díky zákonu o svobodě informací se text obvinění dostal na veřejnost a leckde v Rusku jistí lidé znervózněli. Z materiálů totiž vyplývá, že Daimler vyplatil různým ruským úředníkům za pomoc při získání zakázek minimálně čtyři miliony eur. Daimler se například přiznal, že zaplatil 785 tisíc eur na účet v Bank of America firmě Sittard Investment. Za to měla získat kontrakt pro dodávku aut pro moskevskou dopravní policii. Jeden milion eur putoval na německý účet vysokého představitele tzv. garáže zvláštního určení, struktury, která vozí prezidenta, premiéra a další nejvyšší státní představitele.
Schéma bylo velmi jednoduché. Daimler prodával vozy za zvýšenou cenu oproti normální a rozdíl posílal těm, kteří mu zakázku přidělili. Ve firemních dokumentech se těmto platbám říkalo „služební výdaje“. Peníze šly na účty po celém světě, většina ale byla v lotyšských bankách. Konkrétní jména v amerických materiálech nejsou, pro zkušené kriminalisty by ale nemělo být problémem je zjistit.
Alespoň si to mysleli novináři, kteří o aféře obsáhle informovali. Nicméně představitelé generální prokuratury prohlásili, že „publikace v médiích není důvod pro vyšetřování“. To se ale vzbouřili bloggeři, kteří zavalili webovou stránku prezidenta Medveděva požadavky na zahájení vyšetřování. Ten skutečně vydal příkaz k prověrce, ale až po třech týdnech generální prokuratura požádala americké kolegy o materiály vyšetřování.
Od té doby uběhl další měsíc a situace se nezměnila. Spíše naopak. Známý bojovník proti korupci Alexej Navalnyj, který napsal oficiální žádost o vyjádření byl nepříjemně překvapen, když zjistil, že vyšetřování vede moskevský odbor pro boj s ekonomickou kriminalitou. „Je jasné, že když by se vyšetřovatel takovéto úrovně chtěl vůbec dostat do dveří Federální služby ochrany, tak by ho vyhodili dřív než by stačil pozdravit,“ napsal ironicky Navalnyj do svého blogu.
Miimochodem, pokud do Googlu zadáte убэп г. москвы (Upravlenie po borbe s ekonomičeskimi prestuplenijami - ekonomická kriminálka), tak vám vyleze tento obrázek. Soudím, že překladu netřeba.
Vyšetřovatel ale má na starosti jen případ nákupu aut pro moskevskou radnici, ostatní případy patrně neprověřuje nikdo. Aktivista, který se zajímal o to, kdo z radnice v Ufě dostal v roce 2001 55 tisíc marek, obdržel od místní prokuratury odpověď, že vyšetřování nebylo zahájeno, protože v jeho dotazu nebylo uvedeno, kdo konkrétně peníze dostal.
Podobně si Navalnému vyšetřovatel stěžoval, že bohužel neumí anglicky a tudíž si americké materiály nemůže prostudovat. Tlumočníka prý mu nikdo nedá. Takže v současnosti to vypadá, že vyšetřovatel případ bude muset odložit. Reputace prezidenta Dmitrije Medveděva coby bojovníka s korupcí (která už dnes není buhvíjaká) se ještě zhorší. Jediná naděje tedy je, že lidí jako je Alexej Navalnyj bude kritické množství a jejich tlak donutí úřady, aby celou kauzu nezametly pod koberec.
Zní to utopicky, ale pravdou je, že Rusové začínají stále častěji protestovat, když mají pocit, že úřady na jejich názor obzvláště cynicky kašlou. Jeden ruský komentátor to vyjádřil drsnými slovy: "Lidé nesnášejí, když z nich dělají voly. Kvůli korupci samotné by se neangažovali, když ale u toho úředníci okatě lžou, tak ochota k aktivnímu protestu prudce stoupá". Poslední protesty to potvrzují. Horníci v sibiřském Měždurečensku nedemonstrovali kani tolik kvůli podmínkám na šachtě, jako kvůli tomu, že majitelé šachty v televizi tvrdili, že vydělávají sedmdesát tisíc rublů měsíčně, když realita byla sotva třetinová. Deset tisíc lidí přišlo na náměstí v Kaliningradu kvůli tomu, že gubernátor Boos tvrdil, že místní vláda mohutně investuje do zdravotnictví. Realita je taková, že guberrnátor jen za poslední rok nechal zavřít desítku menších nemocnic a porodnic. Výmluva na to, že moskevská policie nemá tlumočníky z angličtiny, by mohla zafungovat podobně.
Český čtenář si nemůže nevšimnout podobnosti s domácí kauzou, s nákupem stíhaček gripen. Zde také podnět přišel ze zahraničí. Aby se zbrojovka BAE vyhnula soudu, raději zaplatila Velké Británii 30 milionů liber a USA 400 milionů dolarů. Šlo hlavně o kontrakty s Tanzánií a Saudskou Arábií, ale otázka prodeje gripenů do Česka také nebyla vedlejší. Rakouská policie dokonce na nějaký čas vzala do vazby hlavního lobbistu BAE pro střední Evropu Alfonse Mensdorffa-Pouillyho. Pouze česká policie tvrdí, že se nedá nic vyšetřit. Člověk se nemůže ubránit myšlence, že by zejména ti z politiků, kteří tak halasně varují před ruským nebezpečím, by raději měli dělat něco s korupcí. V ní totiž máme bohužel k Rusku blíže než bychom si přáli.
A trocha optimismu na závěr. Jak ukázali české volby, voliči jsou schopni alespoň částečně obměnit politickou garnituru a ne náhodou mnoho z osob, spojovaných s kauzou gripeny, se do parlamentu nedostalo nebo výrazně oslabili. V Rusku ovšem volby nic nerozhodují, politický život se nyní odehrává prakticky jen na internetu a občas za asistence a s nemalým přispěním policie na náměstích. Sklouznutí k ruskému autoritatismu u nás jistě nehrozí, výsledky voleb ale ukazují, že velká část Čechů vnímala velké strany jako uzavřené podnikatelsko-mafiánské klany, které se chovají podobně arogantně jako jejich ruské protějšky. Volby snad umožní změnu tohoto vnímání. Nezbývá než doufat. A protestovat, až zase jednou z nás budou dělat politici voly.
