Před časem chtěl předseda Akce D.O.S.T. Ladislav Bátora uveřejnit v Lidových novinách reakci na denunciační článek Ondřeje Lišky. Domníval se, že by na odpověď mohl mít dokonce i právo, neboť byl předsedou Strany zelených lživě uveden do souvislosti s neonacismem. Jenomže narazil na nejmenovaného pravicového komentátora, jenž se vyjádřil v tom smyslu, že L. Bátora v Lidových novinách publikovat nemůže, neboť v roce 2006 kandidoval za Národní stranu. Ponechme stranou, co si o vhodnosti tohoto počínání myslím já, ale myslím si, že kdyby se pan redaktor jenom trochu zajímal o to, jaké motivy L. Bátoru k tomuto kroku vedly, musel by si najít nějaký jiný důvod, proč mu ve zveřejnění reakce na O. Lišku bránit. Zásadové stanovisko nepublikovat statě konzervativního národovce získalo zajímavou pachuť hned následující den, kdy Lidové noviny hostily soudruha Vojtěcha Filipa a o několik dní později poskytly celostránkový prostor zelenému neomarxistovi a propagátorovi legalizace pedofilie Rudému Dannymu.

Tím však nebylo všem překvapením konec. Na L. Bátoru se obrátila pro změnu levicová a na webu Antifa publikující novinářka Ludmila Hamplová se žádostí o rozhovor, z něhož chtěla vycházet při psaní rozsáhlejšího článku o „politickém působení katolické pravice“ pro páteční přílohu Lidových novin. A protože je pan Bátora slušně vychovaný člověk, tak neposlal slečnu Hamplovou, jejíž podklady slouží jiným aktivistům k sepisování seznamů nežádoucích osob, do háje, ale na všechny otázky ji věcně a po pravdě odpověděl. Načež nastala dlouhá doba mlčení, kdy se L. Hamplová neobtěžovala za poskytnuté odpovědi ani poděkovat. A ta doba trvá dodnes. Že by se snad poskytnuté odpovědi nekryly s tím, co si slečna žurnalistka přála vyslepičit? Nebo se pravice dodatečně dozvěděla, co dělá levice?

 

Bůh ví. Ale protože my, obyčejní smrtelníci, to nevíme, napadlo mne, že by bylo dobré nezveřejněný rozhovor, se souhlasem Ladislava Bátory, odtajnit.

 

 

Dobrý večer, paní redaktorko,

 

blíží se "konec týdne", tak jsem tady s těmi odpověďmi. Ale musí říct, že jsem pár dní strávil přemýšlením, kde že a proč je ten chyták hned v první otázce. Až dneska jsem usoudil, že to není chyták, to jste se jen nedbale na náš "rozhovor" připravila…

Takže - moje odpovědi naleznete vždy za svými otázkami, viz níže:

 

S pozdravem

Ladislav Bátora

 

 

------------ Původní zpráva ------------

Od: Ludmila Hamplová

Předmět: Re: Věc: setkani

Datum: 18.5.2010 20:13:39

----------------------------------------

 

1) Proč kandidujete právě za SSO?

 

LB: To je obecně vzato poměrně choulostivá otázka, je to skoro jako ptát se na sexuální orientaci nebo na výši platu… Ale v tomto konkrétním případě to neplatí - čekal jsem totiž spíše jinou choulostivou otázku: "Proč letos za Svobodné nekandidujete, přestože jste členem nejvyššího orgánu této strany?" Asi o mně i v tomhle ohledu kolují nějaké zavádějící informace.

 

2) Jak je v rámci SSO znát, že za něj kandidují katolíci? Objevuje se něco z učení katolické církve v programu?

 

LB: Nejsem "klasický" religionista, takže takový případný programový průnik nedokážu odpovědně posoudit. Přiznám se, že toho - nejspíš ke své škodě - vím možná více o taoismu a konfucianismu než o katolické theologii, protože odedávna jsem se intenzívně zajímal o cizí a hodně vzdálené země a jejich národy, a na tohle holt nezbyl čas. A co se týče kandidátů, tak v tomhle ohledu jsou moje vědomosti také nedostatečné - při závěrečném schvalování jsme údaj o jejich náboženském vyznání neměli k dispozici.

 

3) Co konkrétně chcete Vy sám prosadit?

 

TUTO OTÁZKU ASI ŠKRTÁME, KDYŽ JSME SI UJASNILI, ŽE NEKANDIDUJI, ŽE?

 

4) Sám jste před lety kandidoval za Národní stranu. Proč jste si vybral právě ji?

 

Na to jsem v posledním roce odpovídal už mnohokrát - upřímně a veřejně. Takže to mohu jen zopakovat. Pravé pohnutky své kandidatury jsem dokonce zveřejnil ještě před oněmi volbami v jednom interview z března 2006: "Jakýsi pan Bíža a paní Mallothová [poslanci za ODS, kteří hlasovali pro zákon o registrovaném partnerství] tak vlastně rozhodli o mé kandidatuře za Národní stranu: raději volit třebas bez naděje na úspěch, než dát hlas straně, která se deklaruje jako liberálně-konservativní. Donedávna jsem si myslel, že je to roztomile komický protimluv, nebo dokonce nějaký sofistikovaný pravicový trik. Není – jen část této bezzásadové a ideově houbovité strany chce rodinu jako instituci zničit, a jiná část ji chce zachovat. A kočkopsi štěkmňoukají a karavana jde dál. Ale prosím – nadále už bez mého hlasu, neřkuli souhlasu!… A kdyby šlo jen o ty homosexuály a jejich registraci… Mnohem více mě v dobách, kdy jsem ještě vážně přemýšlel, že dám svůj hlas ODS, odpuzoval její – jistěže pokaždé jinými ústy deklarovaný – "euro-fanatik-real-skepticismus"... Ztratil jsem poslední zbytky důvěry v ODS, a tak mě ve volebním roce opravdu nenapadlo nic razantnějšího a volebně aktivnějšího. Snad to bude naší české věci ku prospěchu." (2006)

Tak takhle to před těmi čtyřmi roky bylo: "Do čela kandidátky Národní strany na Vysočině mě přivedlo tušení (a bohužel neklamné) blížícího se přitakání vondrotopolánkovské ODS evropeismu, ba přímo eurofederalismu. A to byla poslední parlamentní politická strana, o které jsem si do jisté doby ještě pořád myslel, že bude hájit české zájmy! Pro mě se tak octla svrchovanost našeho státu již tehdy v osudovém ohrožení. A byl jsem vychován, že v takovém případě se sedlá! I kdyby v maštali zbyla jen ta poslední, kulhavá kobyla, která stejně nikam nedocválá. Aspoň veřejně demonstrovat nesouhlas a učinit zadost vlastnímu svědomí!" (2009)

Takže, ještě jednou, a naposledy: Bylo to moje okázalé gesto nesouhlasu, které, třebaže epizodní, dodnes jak vidno plní svůj tehdejší účel…

 

5) Litoval jste někdy, že jste kandidoval za tuto stranu?

 

LB: Až do té mediální kampaně, kterou proti mně zahájila Zuzana Kaiserová svým článkem v Mladé frontě někdy v polovině února loňského roku, opravdu ne. Či spíše - už jsem si na to ani nevzpomněl… Byla to jednorázová demonstrace nesouhlasu s politickým vývojem v naší zemi, a tudíž epizodní záležitost, která pro mě skončila hned v červnu před čtyřmi roky.

A za ten poslední rok už nebyl vůbec důvod litovat - kdyby toho nebylo, sotva bych se dočkal takového obsedantního a patologického tažení proti své osobě. Z kterého jsem se hodně dozvěděl o naší společnosti a o novinářích zvláště. Takže teď už tuplem nelituji. I když ty nevybíravé útoky často velmi, ale opravdu velmi bolí nejen mě, ale i mé nejbližší a přátele. Jenže kdyby tolik nebolely, byly by jen k smíchu - je opravdu vrcholem neumětelství nebo zlovolnosti, nazývat zrovna mě neonacistou nebo rasistou. Přinejmenším proto, že každý opravdový český vlastenec musí být rozhodným "antinacistou". A obor Kulturní dějiny Dálného východu jsem podle těchto "veřejných nálepkovačů" nejspíš kdysi dávno na filosofii studoval a diplomovou práci o rwandské genocidě před pár roky na právech obhájil jen "díky svému rasismu“…

 

6) Národní strana patřila mezi krajně pravicové, ale neonacisté za ni na rozdíl od Práva a Spravedlnost nekandidovali. Proč se podle Vás Národní strana takto vymezila a Právo a Spravedlnost nikoliv?

 

LB: To ani v nejmenším netuším, a ani jsem to nezaregistroval, čímž neříkám, že nemůžete mít pravdu. Nebyl jsem nikdy členem ani jedné z těchto stran, tak jsem pro jejich tak podrobné zkoumání a komparaci nenašel důvod. A ani jsem ho vlastně nehledal.

Související