Petr Nečas si chce „pohlídat" premiéra Jana Fischera, aby nebyl na půdě Evropské Unie tento týden příliš aktivní, když se bude projednávat možnost, že členské státy unie budou ukazovat Evropské komisi své návrhy rozpočtu, ještě před tím než budou poslány do národního parlamentu. ODS se prý dokonce chystá omezit premiérovi vyjednávací mandát.

K tomu několik věcí. Zdá se, že se ODS vrací ke svému milovanému euroskepticismu. Teď je jen otázka, jestli je to kvůli tomu, že je potřeba, aby euroskeptický prezident jmenoval v pátek Nečase premiérem nebo je to spíše doopravdy.

Jediný významný politický rozdíl mezi politikou TOP09 a ODS je přitom ten, že TOP09 se deklaruje jako „proevropská" strana. Proč se tedy TOP09 nevyjádří? I v tomto případě lze snad chápat taktické mlčení před tím než vznikne vláda. Osobně jsem však zvědav, kdy uslyším od TOP09 něco opravdu proevropského nebo nějaký fundovaný názor na to, co se v Evropě děje.

A nakonec k věci samé - bez ohledu na euroskepticismus nebo čechoskepticismus: já osobně vůbec nechápu (ať si namáhám hlavu jak chci) co je špatného na tom, když si evropské úřednicko-odborné orgány budou prohlížet český rozpočet a už vůbec nechápu, v čem by to mělo škodit. Je snad v českém rozpočtu něco tajného? Jediné o co jde, je zajistit, aby to netrvalo moc dlouho.

...

Miroslav Kalousek v rozhovoru pro časopis Týden opět deklaruje železnou rozhodnost zatočit s daňovými úlevami na režijky a stravenky.

Do režijek nevidím (budiž) a k těm tedy jen dvě poznámky. Možná by nebylo šťastné, kdyby vládnutí rýsující se koalice začalo střetem a stávkou. Navíc: považuji za rozumné to prosazovat až po tom, co si poslanci sami zruší své vlastní orientální úlevy, náhrady a kompenzace.

V případě stravenek si ale myslím úplně něco jiného než Miroslav Kalousek. Zde je rozhodně správné počkat si na robustnější oživení než jsou současné výhledy, kdy se spíše počítá s dalším výkyvem směrem k písmenu W.

Spousta hospod, kde se přes poledne vaří, funguje jenom na principu stravenek. Bez nich půjdou lidi nakupovat oběd do samoobsluhy. Bez stravenek mnohé hospody zavřou nebo se z nich stanou pouhé nálevny a o práci přijdou relativně kvalifikovaní kuchaři a číšníci. A to všechno v době, kdy krize rozhodně ještě neodvála.

Daňových úlev jsou desítky (a mnohdy reprezentují zcela marginální a parciální zájmy) a kdo má odvahu a politické svaly možná by mohl začít útokem na něco jiného než jsou zrovna stravenky, které přeci jen vykazují nějakou pozitivní externalitu jak z hlediska zaměstnanosti, tak z hlediska podpory drobného podnikání.

A nakonec je třeba pečlivě ohlídat, aby se nezrušily úlevy na stravenky a nezůstaly úlevy na investice do závodních jídelen a vývařoven, tedy symbolu stádního kolektivismu. Proti nim jsou stravenky výspou svobodomyslné osobní volby.

...

V rozhovoru s guvernérem Zdeňkem Tůmou v sobotních Lidových novinách tvrdí tázající Lenka Zlámalová o kauze IPB, že v krizi (míněna je finanční krize před dvěma lety), že „v krizi vlády banky přebíraly a znárodňovaly, neprodaly je přes noc jiné bance jako jste to udělali vy s IPB".

Opak je pravdou. To se během americké finanční krize stalo vícekrát. Největší a nejznámější případ je banka Washington Mutual. Do ní nastoupili regulátoři a doslova během pár hodin už patřila JP Morgan Chase. Stejně jako v případě IPB se to předjednávalo v noci a o víkendu a stejně jako v případě IPB se nikdo s nikým nepáral. Ve hře o čas šlo o to, zastabilizovat systémově důležitou banku s širokou sítí depozit a běžných účtů. Chyběly jen ty maskáče a bazuky.