Celovečerní dokument Katka režisérky Heleny Třeštíkové přivítal ve Varech sto tisícího diváka; na dokument úctyhodné číslo! Jen pro srovnání - na její předchozí celovečerní dokumentární film René přišlo "jen" čtyřiadvacet tisíc lidí.
Včera jsme se s první dámou českého dokumentu potkali na party filmové společnosti Negativ, která oba její snímky produkovala. Zajímalo mě, co se s Katkou děje dál, režisérka jen pokrčila rameny: "Bohužel nic se v jejím životě nezměnilo, pořád je na drogách. Pokračujeme v jejím natáčení, stejně jako sledujeme Reného. Mimochodem jeho životní příběh se teď vyvíjí dost zajímavě. Po premiéře filmu se stal doslova hvězdou, nemálo žen toužilo zachránit jeho kriminální duši a bezhlavě se do něj zamilovalo. Nějaký čas žil s jednou slečnou, která studovala na vysoké škole. Aby spolu mohli trávit co nejvíce času, pomáhal jí sepsat diplomovou práci na téma francouzského existencionalismu. Dával mi číst, co napsal - byla jsem úplně překvapená jeho znalostmi! Sama bych tohle téma musela studovat celé měsíce, abych něco podobného sepsala! Mimochodem celá práce byla zakončena osobním prohlášením: Camuse beru, na Sartra seru! Dotyčná slečna tuto práci obhájila i s tímto zvoláním... Ale už spolu nejsou. René někde chytil syfilis a teprve po čase mi přišel představit svou novou přítelkyni, z níž se nakonec vyklubal kluk. Řekla bych, že je to následek dlouholetého pobytu ve vězení... A nejsmutnější na tom je, že už zase sedí..."
Namítnul jsem, že to snad paní režisérku nemohlo tak moc překvapit. "Nepřekvapilo, tenhle člověk zkrátka neumí žít na svobodě. Ale nutno říct, že to mimo kriminál nemá příliš lehké. Kromě výkonu trestu za všechny ty loupeže, kterých se kdy dopustil, byl odsouzen k peněžité náhradě způsobené škody - jakmile tedy opustí zdi věznice a nechá se někde zaměstnat, z platu mu každý měsíc strhávají většinu peněz. Není divu, že nemá příliš velkou motivaci někde řádně pracovat a řeší to prací načerno. Naposledy dělal šoféra, pochopitelně bez řidičáku. To byl taky důvod, proč už je dneska zase tam, kde strávil větší část svého života, tedy za mřížemi."
Peníze, které dostal za každý natáčecí den s Helenou Třeštíkovou mu nejspíš nestačily...
Na téma honorářů pro hlavní postavy dokumentů dnes ve Festivalovém deníku vyšel rozhovor s Albertem Herskovitsem, argentinským dokumentaristou žijícím ve Švédsku, který ve Varech soutěží se snímkem Familia.
"Nám by přišlo neetické, kdybychom našim filmovým hrdinům nedali nic. Rád bych se Heleny Třeštíkové zeptal, jak se s tímto problémem vypořádala ona. Každý dokumentarista se totiž během natáčení dostane do situace, kdy musí řešit peníze pro své postavy. Nemůžete lidem brát jejich čas, když jsou navíc úplně chudí - na konci natáčení jen zamávat, nechat je v bídě a jezdit s filmem na festivaly a sbírat ceny," nechal se slyšet autor skvělého snímku Familia.
Nevím, jestli se nakonec česká dokumentaristka a její argentinský protějšek sešli, ale mě samotného odpověď na tuhle otázku začala zajímat. "Samozřejmě, že jsme Renému a Katce platili. A dočkala jsem se silné kritiky, podle níž Katku jen podporuji v její závislosti, protože přece nemohu čekat nic jiného, než že naše peníze použije na nákup drog. To je samozřejmě víc než pravděpodobné, ale Katka, byť je drogově závislá, je svéprávný člověk. Stejně jako vy nebo já. A je zcela na ní, jak naloží s vydělanými penězi," tvrdí režisérka Helena Třeštíková.
V ten okamžik nás přerušil Pavel Strnad ze společnosti Negativ, aby režisérce představil zahraničního distributora. Škoda, mohla to být zajímavá diskuze. Jen si nejsem jistý, jestli by měla pointu...
