Ten film budí po celém světě zájem. Colin Firth, miláček ženského publika bez výjimky, Marc Darcy z Bridget Jonesové a pan Darcy z Pýchy a předsudku, ten podváděný a zneuznaný spisovatel, který se zamiluje do Portugalky v Lásce nebeské, tentokrát jako homosexuál? Ale jdětě....
Jenže film Single Man, pod nímž je jako producent, scénárista a producent podepsán Tom Ford, letitý kreativní ředitel značky Gucci a prosulý módní návrhář, opravdu stojí za návštěvu kina. Nejen proto, že Colin Firth za svou roli univerzitního profesora anglické literatury, který truchlí nad tragickou smrtí svého milence, a v šedesátých letech v americkém Los Angeles zároveň ostentativně popírá před pokryteckou společností jakékoliv své homosexuální zaměření, získal letos v lednu prestižní Zlatý globus pro nejlepšího herce v hlavní roli. A ve Varech dokazuje, že si tuto trofej vskutku zaslouží.
V Karlových Varech film Single Man uvádějí v sekci Horizonty, zkrátka nepřijdou ani "nefestivaloví" diváci: příští týden tento film uvedou všechna česká kina i v běžné distribuci.
Kdo by od debutu Toma Forda čekal, že se prostě jen další celebrita pokusila o svůj režijní - a výsostně nudný - příspěvek, bude v kině koukat s otevřenou pusou. Tom Ford odvedl pečlivou, brilantní práci; autorka těchto řádků se ve středu ráno ve Velkém sále karlovarského hotelu Thermal nad jímavým příběhem Colina Firtha v roli cynického, sarkastického suchara, který nečekaně přijde o jediný smysl života, regulérně rozbrečela.
Bez patosu, bez přeslazené limonádové sentimentality, popisuje Tom Ford čirý žal, čiré stýskání muže sevřeného v denodenním stereotypu, jehož život už je dávno zenitem. Navíc čelí maloměšťácké, úzkoprsé americké mentalitě, rigidním sousedům, ignorantství svých studentů.
Tomu Fordovi se zároveň povedlo svůj film bezvadně stylizovat. S designérským smyslem pro ten nejmenší dobový detail dokreslil dramatu podle knihy Christophera Isherwooda, který ve své době kvůli homosexuální tematice vzbudil v USA bouři nevole, bezvadné kulisy. I když Colin Firth truchlí, je krásný a elegantní. Nálada a rozpoložení na jeho vzhled nemají vliv.
Podobně to má česká herečka Anna Geislerová. S tou se autorka tohoto blogu setkala v pondělí na přehlídce Dne kritiků Variety (o přehlídce více zde). Bylo půl druhé odpoledne, a o "Aně" se v té době už vědělo, že uplynulou noc "propařila" s Jiřím Macháčkem (a také Judem Lawem) a že Macháčkovy narozeniny skončily v sedm hodin ráno v karlovarské říčce Teplé. Přesto mi herečka - a průvodkyně karlovarskou sekcí Variety - ochotně poskytla rozhovor. "Omlouvám se, vůbec jsem dneska v noci nespala," řekla Geislerová na začátku. Zcela upřímně - znát to nebylo.
Anna "Aňa" i při našem rozhovoru totiž působila naprosto profesionálně - a nádherně. Oblečená do červených šatů Pietro Filipi, které si sama navrhla ve stylu padesátých let (a které budou - k radosti autorky těchto řádků - zcela běžně k dostání v obchodech), a s bezvadným make-upem, odpovídala Geislerová na otázky ohledně možnosti českých filmařů a herců prosadit se v zahraničí, o své zkušenosti coby evropské shooting star na festivalu Berlinale, o své spolupráci s Variety.
A nakonec spolu s Robertem Sedláčkem, jehož Muže v říji si kritici z Variety vybrali jako jeden z nejpozoruhodnějších filmů evropské produkce, ochotně zapózovala našemu fotografovi. Profesionalita se zkrátka cení. Jak u Toma Forda, který u svého filmového debutu nenechal naprosto nic náhodě a jehož pedantský smysl pro detail se mu vyplatil stokrát, tak u Anny Geislerové, která si, i když jde z role do role, stále umí karlovarský festival "užít", aniž by přitom opomíjela své pracovní povinnosti. Klobouk dolů. Hvězdy nejsou jenom hvězdy. Některé dokážou odvést navýsost dobrou práci. I když se jim to zrovna nehodí. O to se cení víc.
