Zemi navíc v listopadu kvůli neschopnosti parlamentu zvolit prezidenta čekají předčasné volby. Zatím žádný z kandidátů totiž nedosáhl požadované dvoutřetinové většiny hlasů a podle ústavy musí být proto parlament rozpuštěn. Protože jde již o druhé předčasné volby od roku 2009, navrhla vláda změnu ústavy zavádějící přímou volbu prezidenta. Proti se však postavili komunisté, kteří chtějí výběr hlavy státu ponechat na parlamentu s tím, že by kandidát ke svému zvolení potřeboval pouze nadpoloviční většinu hlasů poslanců.

Stávající situace je projevem dlouhodobého politického patu mezi dvěma politickými tábory, které nejsou ochotny spolupracovat, ale současně ani jeden z nich není schopen vyhrát s dostatečnou převahou. Na jedné straně stojí Strana moldavských komunistů, která na jaře 2009 zvítězila v řádných volbách se ziskem 49,5 %. V nich soupeřila se čtyřmi stranami, které se dohodly na vzájemné spolupráci a odmítly s komunisty vyjednávat, přičemž vzájemnou nevraživost ještě umocnil tvrdý zásah proti demonstracím organizovaných opozicí.

Po volbách měli sice komunisté v parlamentu většinu, ale k prosazení jejich kandidáta na prezidenta jim scházel jeden hlas. Parlament byl proto rozpuštěn a v červenci 2009 se konaly nové volby. V nich komunisté opět zvítězili, tentokrát se 44,7 % hlasů, těsně však přišli o parlamentní většinu. Zbylé strany sice skončily daleko za komunisty, dohodly se ale na vytvoření vlády Aliance pro evropskou integraci pod vedením Vlada Filata, která v parlamentu disponuje 53 mandáty, tedy většinou hlasů. Ani tento počet však koalici nestačil ke zvolení jejího kandidáta Mariana Lupu do prezidentského úřadu. Poté, co na podzim 2009 podal demisi dosluhující komunistický prezident Vladimir Voronin, přešly jeho pravomoci na předsedu parlamentu Mihaie Ghimpa, jehož Liberální strana je součástí vládní koalice.

Oba tábory mají zásadně odlišné představy o zahraniční politice. Hlavním cílem vlády je evropská integrace, o čemž vypovídá název vládnoucí koalice. Pokud nebude možná plná integrace do EU, chce vláda dosáhnout aspoň podpisu asociační dohody, což i jedním z cílů Východního partnerství EU. Komunisté jsou naopak pro těsnější spolupráci s Ruskem a k napojení na EU se stavějí velmi skepticky. Ke konci vlády komunistů navíc došlo ke zhoršení vztahu s Rumunskem, které bylo obviněno z podněcování nepokojů po řádných volbách v roce 2009. Postavení Moldavska komplikuje i zmrazený konflikt v separatistickém Podněstří, kde se stále nachází 14. ruská armáda.

Neúspěch referenda je proto třeba vnímat nejen v kontextu navržené ústavní změny, ale i jako zmařený pokus o odblokování současného politického systému. Další šanci dostane Moldavsko v listopadu u předčasných parlamentních voleb. V atmosféře vyhrocené konfrontace už však nejde jen o zisk dostatečného počtu mandátů ke zvolení prezidenta. Důležité bude také to, zda se některá politická skupina ve snaze získat převahu nepokusí volby zmanipulovat.

 

David Příhoda

 Autor je členem Východoevropského programu AMO

Související