Na začátku bych rád zdůraznil, že zpoždění v tendru na nové jaderné reaktory není nic neobvyklého a nestandardního. Zvláště pokud výběrový proces trvá roky. Například jihoafrický ESKOM (t.j. jihoafrická obdoba "ČEZu") před rokem tendr na nové jaderné reaktory úplně zastavil, na vině bylo zdražení úvěrů v Jižní Africe. Tamější finalisté z Westinghouse a Arevy si tehdy sbalili kufry a zemi opustili. Někteří členové těchto týmů teď hrají golf v Čechách. Inu a dnes Jihoafričané přemýšlejí o znovuotevření tendru, potencionálně s jihokorejskou a čínskou účastí.

Co je nestandardní a neobvyklé v českém případě, je vysvětlení důvodu zpoždění, kterého se nám dostává od zodpovědných lidí, ministry počínaje a vedením ČEZu konče.

Energetika, a to zvláště jaderná, to není jako smažení bramborových lupínků. Elektřina se nedá skladovat a elektrárny se stavějí na desítky let. Správný energetik dělá dlouhodobé prognózy a používá přitom dlouhodobá data. Malá odchylka od trendu, jako jsou například v posledních dvou letech sledované poklesy ve spotřebě elektřiny, pak nemůže v horizontu odhadu na deset, třicet, či více let moc změnit. Uvést jako ministerský důvod posunutí tendru, že "odhady spotřeby elektřiny, které se dělaly před vypuknutím krize, se změnily"; tomu uvěří jen osoba energeticko-ekonomicky nepříliš vzdělaná. Nové bloky budou v plné produkci nejdříve za 10 let  a jakákoliv správně udělaná dlouhodobá projekce se nemůže z roku na rok razantně změnit. Jinými slovy: stále je nutné počítat s tím, že od roku 2020 ve střední Evropě někdo nahradí dosluhující elektrárny, a také pokryje rostoucí spotřebu - větrníkovým Německem počínaje, přes uhelné Polsko, antijaderně pokrytecké Rakousko (které v noci plní své přečerpávací elektrárny proudem z jaderných elektráren sousedních zemí) a enelovským Slovenskem konče. Buď to budou elektrárny jaderné, jejichž výstavba trvá nejdéle, ale jsou nejekonomičtější. Či to budou, za osm devět let, v panice budované elektrárny ekonomicky nevýhodné, ale zato rychle realizovatelné - v českém případě patrně plynové.

Pravý důvod posunutí tendru vidím jinde.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Samozřejmě na výstavbu dvou jaderných reaktorů jsou potřeba peníze, a to kupa peněz, odhaduji do 300 miliard korun. Pochybuji, že dnes má vedení ČEZ kloudný plán, jak nové reaktory financovat. Akciové trhy mají věru podobný názor a hned po oznámení odložení tendru také akcie ČEZu padly. Chybí totiž ve vedení firmy osobnost formátu Gabriela Eichlera, který vyřešil problém financování pro stávající temelínské reaktory, když se dostavovaly v devadesátých letech minulého století. A navíc, do výsledovek ČEZu se začínají promítat špatná strategická rozhodnutí posledních let. To se hromadí s očekávanými finančně náročnými programy, jako je například modernizace Prunéřova nebo dlouhodobě odstavené Tušimice.  Tedy o ministerském tvrzení: "Nepochybuji o tom, že ČEZ je spravovaný dobrými manažery, díky nimž to firma zvládne," lze velmi pochybovat.

Vedení ČEZu by mělo být donuceno přijmout odpovědnost zejména za "balkánskou eskapádu", tím míním roztříštěné akviziční akce v Turecku, Rumunsku, a zejména v Bulharsku, Srbsku a Albánii. Nevidím žádný synergický efekt při nákupech jedné, dvou elektráren tu v jedné, tu v druhé zemi a podílech v distribučních firmách v prostředí, které ČEZ vůbec nezná. Je jen jisté, že tyto akce potěšily poradenské firmy, které při nákupech ČEZu radily, a je jen otázka času, kdy se ČEZ bude muset těchto enkláv zbavit. Jak to kontrastuje v evropském měřítku s francouzským EdF, které elegantně koupilo celou British Energy. Nebo ve světovém měřítku s americkým Exelonem, který skupuje do svého portfolia elektrárny na severu a východě USA.

ČEZ se v Česku rád prezentuje jako perspektivní a elitní firma. V české energetice možná ano, ale mezi elektrárenskými firmami v Evropě či ve světě? A tak to zůstane přinejmenším do té doby, dokud nás bude chtít vodit za nos.

 

Související