V předchozích dvou letech probíhala na základě kusých náznaků intenzivní debata o skutečné míře, do jaké byl následnický proces zahájen. Tato debata byla jmenováním Kim Čong-una místopředsedou Ústředního vojenské komise vládnoucí Korejské strany práce v podstatě ukončena. Kim Čong-unovo následnictví údajně potvrdil 8. října náměstek předsednictva Nejvyššího lidového shromáždění. Pokud se nejedná o desinterpretaci, jde o doposud nejotevřenější vyjádření k tématu ze strany nejvyšších režimních elit. Jak se poslední rok předpokládalo, dva starší bratři byli definitivně odsunuti na druhou kolej.

Kim Čong-unovo byl jmenován čtyřhvězdičkovým generálem a dosazen na pozici v Ústřední vojenské komisi. Skutečnost, že nebyl nominován do tradičně nejmocnějšího stranického orgánu, Organizačního a řídícího oddělení Ústředního výboru strany, skrze nějž vyšplhal k moci jeho otec, naznačuje pokles významu této instituce. Případně lze tento krok chápat jako vědomé navázání na Kim Čong-ilovu politiku kladení důrazu na armádu jako mocenského centra systému. Loajalita vojenských elit, jejichž význam v průběhu Kim Čong-ilovy vlády vzrostl, je pro hladký průběh následnictví přirozeně klíčová. Zároveň ovšem řadu pozorovatelů překvapilo dílčí řešení nástupnické otázky pomocí svolání konference Strany, první po 44 letech. V průběhu minulých patnácti let se totiž rozsáhlý stranický aparát ocitl na okraji rozhodovacího procesu, jenž je v Kim Čong-ilově éře charakteristický spíše koncentrací moci kolem Komise národní obrany a vůdcovým neformálním způsobem řízení napříč formálními institucemi. Vyvrcholení několikaletého procesu znovuoživování role Strany v politickém životě KLDR má s největší pravděpodobností zajistit maximální legitimitu procesu nástupnictví a částečně vyvážit mocenský vzestup armády, aby po Kim Čong-ilově smrti nedošlo k uchvácení moci ze strany vojenských špiček.

Kim Čong-unovo následnictví rozhodně nelze považovat za předem rozhodnutý nebo jednoduchý proces. Je třeba mít na paměti, že Kim Čong-il byl na svou roli připravován více než dvacet let v jejichž průběhu si budoval vlastní mocenskou základnu a kult osobnosti. Jeho syn, jenž dokonce není v rozporu se stále živou konfuciánskou tradicí prvorozený, má za sebou maximálně několikaleté zkušenosti z aparátu Strany a pravděpodobně nestihne svou pozici dostatečně etablovat před Kim Čong-ilovou smrtí. Zůstává otázkou, do jaké míry v tvrdém prostředí vnitropolitického boje uspěje. K pojištění jeho postavení může jako podpora sloužit i neformální regentské schéma zahrnující Kim Čong-ilova mocného švagra Čang Song-teka a jeho ženu. Další zásadní krok v nástupnickém procesu, pokud nebude přerušen zdravotními komplikacemi současného vůdce, lze očekávat v roce 2012, neboť se bude jednat o 100. výročí narození Kim Ir-sena, Kim Čong-il současně oslaví své sedmdesátiny a Kim Čong-un dosáhne věku 30 let. O povaze severokorejského režimu výmluvně vypovídá skutečnost, že data narození „Drahého Vůdce" a „Generála Jitřenky" jsou propagandou s datem narození „Velkého Vůdce" synchronizována uměle.

 

Adam Strauch

Autor je členem Asijského programu AMO 

Související