Irsko se pokouší ubránit svoji nízkou korporátní daň ze zisku ve výši 12 procent, která leckomu „na kontinentu" ležela v žaludku a byla kritizována jako dumpingová. Tamější představitelé dokonce ještě ve čtvrtek v noci prohlašovali, že irská daň ze zisku není vůbec žádné téma k jednání, že jde o základ tamější hospodářské politiky a že bez ní bude Irsko mnohem závislejší na silnějších evropských státech.

Tento odpor ovšem nemůže mít dlouhého trvání a Irové ho snad ani nemohou myslet vážně. Záchrana irských bank může stát až 110 miliard eur (ať už půjde o půjčku či garanci), a pokud chce někdo půjčit, je asi logické, že nemá žádný manévrovací prostor a nemůže si nic diktovat.

Až Irové celou půjčku vrátí (nebo až přestanou potřebovat zajištění), ať si pak zase klidně sníží korporátní daň třeba až na nulu.

...

Zatímco o Řecku dnes většina Němců mluví tak, že by ho nejraději viděli z eurozóny co nejdřív pryč (naposledy třeba profesor H. W. Sinn před několika týdny v Praze), Irsku Němci nabízejí záchranu horem dolem a rádi zdůrazňují, že Irsku bude určitě pomoženo, že o Irsko se netřeba bát.

Zdůrazňují se obvykle dvě věci: relativní irská rozpočtová ukázněnost před vypuknutím krizí a irský přebytek běžného účtu platební bilance. Jinými slovy: rozdíl mezi Iry a Řeky je ten, že Irové přece jen něco produkují a vyvážejí a také například úmyslně nefalšují statistiky.

Zajímavé je však vědět, kdo irským bankám napůjčoval tolik peněz. Zatímco Řecku půjčovaly více banky francouzské než německé, v případě Irska je poměr opačný: v přepočtu na počet obyvatel (Řecka a Irska) je německá úvěrová „exposure" (nejlépe snad „vystavení se") vůči Irsku desetkrát větší než vůči Řecku. To potom vysvětluje mnohé.

...

Když se hodnotí Irsko a Řecko, zdá se být ten irský příběh takový lepší: stát rozumně hospodařil, jen ty banky to tak nějak přehnaly. Pokud ovšem byl irský stát (bankovní dohled) tak benevolentní, že umožnil tak obrovský úvěrový boom především do nemovitostí, měl konzistentně vytvářet proticyklické rozpočtové přebytky, které by nejen vytvářely rezervy, ale tlačily by poblázněný bankovní rozlet do rozumných a udržitelných dimenzí.

Mimochodem: Sean Fitzpatrick - bývalý šéf Allied Irish Bank, tedy oné nejagresivnější irské banky - v dobrých časech kázal o zlu bankovní regulace, kterou přirovnával k mccarthismu. Zrovna AIB rozbalovala úvěry do nemovitostí o poznání rychleji než ostatní banky.

Člověka napadá, jestli náhodou někdo nefalšoval statistiky pro irský bankovní dohled.

Související