Nuže, mám pro pana ministra dobrou zprávu: V České republice už existuje celá řada nezávislých think tanků a výzkumných institucí, které mají evropský nebo dokonce globální záběr činnosti a stejně rozsáhlé kontakty. Je zvláštní, že věta o nedostatečném rozhledu padla měsíc po konání letošní konference Fora 2000, jehož prostřednictvím se česká odborná veřejnost měla už poněkolikáté příležitost setkat se špičkovými osobnostmi světové vědy, politiky, kultury a dalších oblastí lidské činnosti. A naopak, když jsem nedávno navštívil berlínskou konferenci celoevropské sítě think tanků Policy Association for Open Society, dva ze čtyř prezentovaných policy paperů byly vypracovány nebo koordinovány českými think tanky.

Asociace pro mezinárodní otázky již déle než dekádu rozvíjí analytickou, vzdělávací a konferenční činnost, jejíž součástí jsou mezinárodní kulaté stoly a konference. Na našich akcích jsme měli čest přivítat např. někdejšího polského prezidenta Aleksandera Kwaśniewského, bývalého generálního tajemníka NATO George Robertsona, sociologa Lorda Dahrendorfa či politology Francise Fukuyamu a Samuela Huntingtona.

Ale zdaleka nejsme jediní: Institut pro evropskou politiku EUROPEUM sdružuje experty na evropskou integraci, včetně profesorky Rovné, zakladatelky prvního Jean Monnet Centre of Excellence v oboru evropských studií ve střední a východní Evropě. Nebo Prague Security Studies Institute, na jehož konferenci v roce 2007 vystoupil mimo jiné i tehdejší americký prezident George W. Bush (a pro připomenutí panu ministru Schwarzenbergovi: současný první náměstek MZV je bývalým dlouholetým ředitelem PSSI). I další výzkumné instituce v oblasti mezinárodních vztahů (pražský Ústav mezinárodních vztahů, brněnský Mezinárodní politologický ústav) jsou zapojeny do mezinárodních projektů s účastí předních evropských univerzit a think tanků. A nelze nezmínit institut CERGE-EI, kde si podávají dveře nositelé Nobelovy ceny za ekonomii.

Takže je všechno, jak má být? Zdaleka ne. České think tanky, zejména ty, které nejsou navázány na univerzity, se dlouhodobě potýkají s problémy při zajištění financování. V České republice totiž panuje zásadní neochota finančně podpořit rozvoj lidských zdrojů, tedy investovat do odborného zázemí, které tvoří vlastní podstatu think tanku (mozkového trustu, jak zní vtipný český překlad). Potřebujete utratit desetitisíce a statisíce za konference, catering, pracovní cesty? Většinou to není problém. Usilujete-li však o dlouhodobou a stabilní podporu pro zajištění odpovídajících mezd pro své zaměstnance a získání dalších odborníků, zjistíte, že ochota podpořit think tanky tímto způsobem je mizivá. Snaha zaměstnat špičkové české experty (často stipendisty programů, jako je Fulbright nebo Chevening Scholarship), kteří se vracejí domů z prestižních zahraničních univerzit včetně americké Ivy League, tak přichází vniveč.

Dokud nedojde k zásadní změně v mentalitě, která spíše toleruje utrácení finančních prostředků za počítače nebo občerstvení, než aby je dlouhodobě investovala do lidských zdrojů, přítomnost sebeprestižnějšího zahraničního think tanku českou situaci nespasí. Než tedy začnou čeští donoři kupovat sídla pro pobočky zahraničních institucí, možná by bylo dobré ověřit, jaké možnosti nabízejí existující české think tanky. Není jich málo.

 

Tomáš Karásek

 Autor je ředitelem Výzkumného centra AMO

Související