Jak to, že v Německu nemá solární bussines problém s poklesem cen a nevyhrožuje jako v Česku?

Důvod je zřejmý, solární průmysl v Německu je rozhodně nejdál a jde mu o skutečně dlouhodobý rozvoj celého odvětví, o budoucnost solárních elektráren. Stanovisko německých solárníků lze shrnout do věty: Kdo chce obnovitelné zdroje, musí omezit podporu fotovoltaiky, jinak se systém zhroutí.

Ekologicky vyrábět, střídmě žít

Vystihuje to čtvrteční komentář německého deníku Süddeutsche Zeitung s názvem: Méně peněz, více ekologického proudu.

Komentátor listu Michael Bauchmüller mimo jiné píše: „Systém dotovaných cen si skutečně zasluhuje kritiku – avšak jen kvůli svému nesmírnému úspěchu. Doposud se elektřina z větru, Slunce a vody vykupovala za pevnou cenu. Stojí více než proud z jiných zdrojů, rozdíl platí zákazník v přirážce. Ten, kdo vyrábí ekologickou elektřinu, může přesně kalkulovat výnosy. Systém podporuje tak silně, že vyvolal stavební boom i u soukromých firem.

Masově se solární panely instalují na střechy domů. Důsledek: Podpora přerůstá Němcům přes hlavu. Letos by se na ni mělo vynaložit více než 13 miliard eur, z toho polovina na fotovoltaiku. O to se zvyšuje cena elektřiny – což se dá stále hůř obhájit, především před chudšími vrstvami. Hrozí, že se systém zhroutí. Doplatí na to dokonce i výhodný větrný proud.“

Přehlídka negativních externalit

Závěrem pak shrnuje: „Paradoxně se ekologická elektřina může prosadit pouze tehdy, klesne-li její podpora. Jinak by dále stoupaly ceny především kvůli fotovoltaickému proudu a majitelé vlastního bydlení se solárními střechami by se obohacovali na úkor lidí žijících v nájmu. Podobné problémy nazrávají v biomase. Také tady vzniká v důsledku podpory nový boom. Sedláci pěstují ve velkém stylu rychlerostoucí plodiny potřebné na výrobu elektřiny. Na řadě míst to jen zdražuje pachtovné, což zdražuje potraviny. Tato stimulace má nežádoucí dopady.

V zájmu příštích generací se nelze vyhnout rozvoji obnovitelných zdrojů. Jen tak lze mít trvale proud, teplo a mobilitu, aniž by to ohrožovalo klima a vyčerpávalo globální zdroje. Zda bude Německo příkladem pro ostatní, se nyní teprve rozhoduje: Dokáže reformovat podporu obnovitelných zdrojů, aby jejich rozvoj nepodlomila, a současně aby nalezla rovnováhu mezi zájmy spotřebitelů a stále silnější ekologickou lobby? Pak by se stala opravdovým vzorem.“

Tučné sousto pro právníky

V Česku asi tento postoj ze strany solární lobby v nejbližší době očekávat nelze. I ve vleku desítek právníků (i nebývalé množství právníků, kteří se točí kolem tohoto odvětví v Česku svědčí o tom, že jisté desítky miliard korun z kapes zákazníků jsou velkým soustem) budeme spíše než debat o budoucnosti solárních elektráren spíše nechtěnými diváky přehlídky právních výkladů a protivýkladů, hledání kliček a skulin nebo dovolávání se dohod o ochraně investic, atd.

To nechme právníkům. Jen se podívejme na lingvistický obsah spojení „ochrana investic“. Garantovaná výkupní cena z fotovoltaických elektráren v Německu je pro volně stojící solární instalace 6,28 Kč/kWh, v ČR výkupní cena pro rok 2010 činí 12,150 Kč/kWh (zprovozněné solární elektrárny v tomto roce, mají tuto dotovanou cenu garantovánu na 20 let). I přes srážkovou daň bude v řádu desítek procent vyšší než v Německu. A tam se za tuto výrazně nižší cenu postavilo rekordních 7 000 MW ziskových elektráren. Nebudou fotovoltaiky v Česku stále ještě výrazně ziskovější?

Ladislav Kříž, mluvčí ČEZ

Související