Obnovitelné přírodní zdroje mají schopnost se při spotřebovávání částečně nebo úplně obnovovat. A to samy nebo za přispění člověka. Typickými příklady obnovitelných zdrojů energie jsou například sluneční záření, voda, půda, vítr či biomasa. Pokud budeme jaderné palivo posuzovat podle přírodního uranu, tak obnovitelným zdrojem není.

obr. 1 - manipulace s jaderným palivem

Stále blíže „obnovitelnosti“

Na druhé straně palivo, které již bylo v reaktorech použito k výrobě elektřiny, je možno po dalších úpravách opět využít. V palivu totiž zůstane velká část, více jak 95 procent, nespotřebovaného uranu. Navíc během štěpné reakce vznikají v palivu nové prvky jako například plutonium, neptunium či americium, které lze dále využít k výrobě elektrické energie.

Nové technologie, které povedou k „uzavření“ palivového cyklu jaderných elektráren (přepracování vyhořelého paliva) a ke komerčnímu nasazení rychlých množivých reaktorů, pak vlastně mohou jaderné palivo k souladu s definicí obnovitelnosti dále přiblížit – ne však samozřejmě bezezbytku. Odhaduje se, že reaktory IV. generace umožní využívat zásoby uranu a thoria na Zemi po dobu několika tisíc let.  A to nemluvíme o jaderné fúzi. Tím se přibližujeme k naplňování „udržitelné energetiky“. Samozřejmě ne 100% obnovitelné. Ale o co nám jde spíše?

obr. 2 - jedna tableta poskytuje přibližně tepelný výkon 200 W po dobu 4 let

V čele boje proti emisím

Sami provozovatelé jaderných elektráren nepovažují použité palivo za odpad, ale za další energetickou surovinu umožňující výrobu elektřiny bez produkce skleníkových plynů do ovzduší. A to je ten poslední chybějící pohled. Cílem podpory obnovitelných zdrojů na úrovní celé Evropské unie je nyní především boj proti emisím oxidu uhličitého a tento cíl jaderné elektrárny bezezbytku naplňují. Na tuto metu bychom neměli zapomínat, jakkoliv podporou jen „obnovitelných zdrojů“ tento cíl jaksi zanikl.

Ladislav Kříž, mluvčí ČEZ

Související