Během posledního roku se mi stalo již dvakrát, že jsem publikoval názor v hrubém rozporu s přesvědčením odborné veřejnosti, schytal odpovídající reakci a za pár měsíců došlo na má slova. Tentokrát bych raději pravdu neměl. Tvrdím totiž, že současná reforma povede k rychlejšímu zhroucení důchodového systému, než kdyby vláda nedělala vůbec nic. A tvrdím také, že vadný je samotný závěr Bezděkovy komise, nikoliv jen způsob, jakým jej Nečasova vláda realizuje.

Svou argumentaci jsem podrobně popsal v článku pro CFO World. Zde jen stručně.

1)      První, základní a jedinou příčinou současného deficitu důchodového systému je skutečnost, že příliš mnoho Čechů se rozhoduje pro bezdětnost nebo jednodětnost a že ubylo velkých rodin se třemi a více dětmi.  Jestliže méně lidí bude pracovat a více lidí bude v důchodu, zbude na každého důchodce méně housek, televizorů, léků, lístků do divadla nebo čehokoliv jiného. K tomu není zapotřebí provádět žádnou složitou analýzu.

2)      Zdroje nenarostou tím, že se budou peníze převádět mezi různými fondy ani tím, že se fondy budou privatizovat a zase znárodňovat. Jediným efektem rozdělení do více „pilířů“ může být nepřehlednost a dočasná iluze, že vlastně nic nechybí.

3)      Bezděkův návod dává lidem na výběr. Šetři si na důchod nebo investuj do dětí. Pokud se rozhodneš mít více než jedno dítě, rozhoduješ se také pro stáří v bídě. Kapitáni průmyslu a bývalí premiéři si mohou dovolit obojí, lidé s průměrným platem si však budou muset vybrat.

4)      Vládní reforma k tomu ještě přispívá tím, že uvaluje daň výhradně na položky typu rohlíků a kojeneckých plenek, zatímco zboží typu luxusních hodinek je vynecháno. Řeči o nutnosti sjednotit sazby není zapotřebí brát vážně, dokud někdo také nevyčíslí, jaké škody jsou způsobeny tím, že existují sazby dvě. Kolik lidí je bez práce kvůli existenci dvou sazeb? O kolik desítek miliard je HDP menší kvůli dvěma sazbám? Samozřejmě, že odpověď je nula. Prostě jen záminka, jak uvalit daň selektivně na chudší rodiny s dětmi.

5)      Je tedy jisté, že současné změny povedou k tomu, že se bude rodit ještě méně dětí a disproporce mezi počtem pracujících a důchodců bude narůstat. Pokud někde nevěří, že existuje jasná vazba mezi ekonomickými stimuly a počtem dětí v rodinách, nechť si vzpomene na generaci Husákových dětí nebo přečte nějakou knihu Charlese Murrayho.

Nejzajímavější otázka je, jak vůbec někdo mohl přijít s tak pitomou koncepcí a jak je možné, že ji někdo bere vážně. Odpověď je stejná jako na otázku, proč investiční fondy před pár lety nainvestovaly desítky miliard dolarů do technologických firem neschopných vytvářet zisk. Vždyť průměrně inteligentní vesnický řemeslník by viděl, že technologická bublina musí splasknout. Jenže investiční fondy neřídí vesničtí řemeslníci, ale ekonomičtí analytici. Tedy lidé, kteří normální selský rozum nahradili složitými ukazateli a parametry. O pár let později investovala stejná skupina lidí takovým způsobem, že způsobila pád celé světové ekonomiky. To nemůže být otázkou individuální hlouposti. To už je o způsobu, jakým jsou školeni a podle čeho jsou odměňováni.

Kdyby reformu připravovali lidé, pro které není svět redukován na parametry finančních produktů, položili by úplně jinou otázku: Jak to udělat, aby se výchova dětí vyplácela aspoň tolik jako střádání do penzijních fondů?

 

Souhrnná reakce na diskuzi:

Jan Kubalčík (jeden z těch, kdo přestali být zváni na jednání Bezděkovy komise) nedávno napsal do Konzervativních listů o případu Němky, jejíž děti přispívají do důchodového systému 7000 eury měsíčně, přičemž její důchod je 300 eur. Proti tomu si můžeme představit jejího souseda, který nevychoval žádné dítě a jeho důvod je řekněme 1000 eur. 

Kdyby byl daňový systém nastavený stejně jako současný sociální,  vypadal by tak, že všichni lidé by odevzdali 100% příjmů a poté by se rozdělovalo podle klíče „Čím více jsi měl volného času, tím víc dostaneš peněz.“

K udržení národního blahobytu nevede rození dětí, ale jejich výchova tak, že nestráví život v kriminále, ale budou pořádně pracovat, možná dokonce vytvářet pracovní místa. Pokud si někdo adoptuje malého Kambodžana a dobře ho vychová, udělal víc než ten, kdo zplodil devět dětí a nestará se o ně. To by měl systém zohledňovat.

Počet pracovních míst úzce souvisí s počtem obyvatel. Hodně lidí, hodně podnikatelů, hodně zákazníků, hodně pracovních míst (a naopak).

Jsem skeptický k tomu, že by vyšší ekonomická úroveň a lepší dostupnost bytů vedla ke zvýšení porodnosti. Byly doby, kdy téměř žádná mladá rodina neměla svůj byt (žilo se společně s rodiči) a přesto se rodilo dost dětí. Obecně je tomu spíše tak, že chudší lidé mívají více dětí než naopak.

Upozorňuji na příspěvky pana Kaisrlíka.  Nevím, zda jsou všechny body domyšlené, ale je to uvažování, které by skutečně vedlo k řešení problému. Mimochodem, s něčím velmi podobným před časem přišly Věci veřejné. Škoda, že se svého návrhu nedržely.

Celkově mě diskuze potěšila.Zastoupení věcných a inteligentních příspěvků je až neuvěřitelně vysoké (ve srovnání s běžnou normou v podobných diskuzích).

Petr Hampl

Související