Z poškozené jaderné elektrárny Fukušima unikají radioisotopy.Vítr je zanáší mimo elektrárnu. Jelikož isotopy mají různý poločas rozpadu, složení i nebezpečnost úniků se mění. Především aktivita klesá v čase.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Pro první odhad zastoupení nebezpečných uniklých radioisotopů v čase poslouží tyto dva grafy po modelové havárii tepelného reaktoru (i když obnažené palivo Fukušimy bylo patrně poškozeno v horní části, kde je u varných reaktorů tvrdší spektrum neutronů a tedy i vyšší zastoupení isotopů s A kolem 120 - takové detaily si ale nechám na týrání studentů).  

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

K únikům stále dochází, takže celkovou uniklou aktivitu oficiálně nemáme. Ale apoň víme orientační složení.

Jód je nebezpečný, neboť se rychle přes potravinový řetězec může dostat do těla a ve štítné žláze člověka se může akumulovat. Tam se pak radioaktivní isotopy jódu rozpadají a vnitřní ozáření může vést k rakovině – u štítné žlázy naštěstí dobře léčitelné. V jaderném reaktoru vzniká přes 30 různých isotopů jódu, ze kterých, z důvodu rozpadových schémat, jsou 3 nejvíce nebezpečné. I-133 s poločasem rozpadu 20,8 hodin, I-132 s poločasem rozpadu 2,3 hodin a I-131 s poločasem rozpadu 8 dní. Poločas rozpadu hraje do našich karet, protože snižuje aktivitu. Např. pokud bude aktivita jódu I-131 po odstavení reaktoru 1000 Becquerelů (rozpadů za sekundu, Bq), za  8 dní naměříme jen 500 Bq, za měsíc 63 Bq, za tři měsíce méně než 0,5 Bq.   Dobrá zpráva tedy je, že ve vyhořelém palivu už toliko jódu není, neboť se rozpadl.

Strategie “boje” proti radioaktivnímu jódu je jednoduchá a má 2 formy. Aktivní - nasytíme tělo neradioaktivním jódem I-127 (tablety z lékarny s KI), a to pak nemůže přijímat ten radioaktivní. Pasivní – to, co mohlo být kontaminováno, nejíme řádově 3 měsíce, a radioaktivní jód porazíme, protože se rozpadne mimo tělo; tedy dřív, než ho sníme. Co nejíme - jsou to mléčné výrobky, ryby, řasy, zelenina ze zasažených oblastí.

Ti, kteří si právě dávají suši z Pacifiku u japonských břehů, či si dovážejí kontaminované japonské mléko nebo špenát z evakuovaných oblastí /což japonská vláda zakázala/, určitě budou volit aktivní strategii. Ti, kteří tři měsíce vydrží bez fukušimského tuňáka, volí pasivní strategii. Jsem nyní pasivní, ale mimochodem: po Černobylu, kdy bylo informací o kontaminaci velmi málo, jsem byl aktivní a jód jedl... A ti z vás, kteří si snad nakoupili mražené fukušimské ryby a chcete zůstat pasivní, nechte rybky pár měsíců v mrazáku, za 3 měsíce se jód rozpadne, a pak bude bezpečné je sníst. Pro kolik lidí z Česka to bude platit, uhádnete sami.

Související