Jednota vydržela jen několik desítek hodin po smrti pasažérů osudného letu. Společnost se rozdělila již při oznámení místa hrobu prezidentského páru -  Lech a Maria Kaczyńští jsou pohřbeni na Wawelu. Krakovský hrad je ale tradičním místem odpočinku polských králů a dva prezidenti z meziválečného období jsou pohřbeni v jednom z varšavských chrámů.  V reakci na oznámení se v ulicích objevili první demonstranti.

Hned dva dny po katastrofě se v polských ultrakonzervativních denících objevila obvinění proti premiérovi Donaldu Tuskovi, hlavnímu politickému soupeři zesnulého prezidenta, i proti způsobu, jakým Rusové zajistili smolenské letiště. Smrt jednoho z nejhlasitějších kritiků Putinova Ruska na ruské půdě a navíc v době, kdy letěl uctít památku obětí katyňského masakru, vyvolala řadu spekulací a konspiračních teorií.

Blížící se prezidentské volby, ve kterých kandidovalo dvojče zahynulého prezidenta a předseda strany Právo a spravedlnost, vášně kolem katastrofy utlumily. Jarosław Kaczyńský se sice stylizoval do role pokračovatele díla svého bratra, avšak během kampaně nebylo letecké neštěstí předmětem politické konfrontace. Velmi slušný výsledek Lecha Kaczyńského ve druhém kole voleb (46 %) byl dokladem toho, že umírněná kampaň přitáhla i voliče stojící mimo jádro elektorátu strany Práva a spravedlnost.

Po prohraných volbách však Jarosław Kaczyńský a jeho spolupracovníci zostřili politický styl. Začala se objevovat slova o tom, že premiér nese podíl viny na smrti Lecha Kaczyńského, o „padlých u Smolensku“, o „krvi na rukou“ a o „smolenském zločinu“. Symbolem sporu se stal kříž, který umístili skauti před prezidentský palác krátce po katastrofě. Nový prezident a spolupracovník Donalda Tuska, Bronisław Komorowski, chtěl kříž přesunout do blízké katedrály. Přívrženci Jarosława Kaczyńského to však vnímali jako útok na památku jeho bratra, demonstrovali proti tomu, drželi u kříže čtyřiadvacetihodinové hlídky a při pokusu o jeho přesun jej bránili vlastními těly. Horkou atmosféru rozdmýchávali někteří politici Práva a spravedlnosti , stejně jako ultrakonzervativní nacionalistická rozhlasová stánice Radio Maryja.

Na pozadí ostré politické války mezi Právem a spravedlnost a vládní Občanskou platformou vznikly na podzim dvě nová politická uskupení. Od Jarosława Kaczyńského se odklonila část výrazných členů strany, kteří byli architekty jeho umírněné image před prezidentskými volbami a nesouhlasili s populistickou konfrontační linií. Založili novou stranu, jež si do svého názvu vložila heslo Kaczyńského prezidentské kampaně: „Polsko je nejdůležitější“. Řady Platformy naopak opustil Janusz Palikot, pozoruhodná a kontroverzní postava polské politické scény. Za jeho odchodem byly především příliš ostré výroky proti Jarosławu Kaczyńskému, které se nelíbily vedení Občanské platformy. Vytvořil své vlastní hnutí, které má však na rozdíl od odpadlíků z Práva a spravedlnost jen mizivou šanci uspět v příštích volbách.

Parlamentní volby v Polsku proběhnou v říjnu a na rozdíl od těch předchozích prezidentských budou okolnosti smolenské tragédie jejich ústředním tématem. Nelze však očekávat, že vládní Občanskou platformu akcentování tohoto tématu výrazně poškodí. Od Práva a spravedlnosti, které bude nálepkováno jako sektářská a radikální strana, se pravděpodobně odvrátí umírnění voliči. Ti také pod vlivem medializace smolenské kauzy „pozapomenou“, že čtyři roky vládnutí Donalda Tuska nepřinesly ohlášené hospodářské a sociální reformy a že celkové výsledky současné vládní koalice nejsou zdaleka tak působivé, jak slibovala předvolební hesla z roku 2007.

A jak to vlastně vypadá s vyšetřováním pádu prezidentského speciálů? Původní ruská zpráva o příčinách katastrofy hovořící o hlavní vině pilotů nadzdvihla polské vládní představitele (nemluvě o opozici) ze židle, neboť v ní bylo příliš mnoho bílých míst. Vládní vyšetřovací tým i proto připravuje vlastní dokument vyjasňující příčiny nehody. Přes nejednotné stanovisko k průběhu a dosavadním výsledkům vyšetřování jsou však polsko-ruské vztahy na výjimečně dobré úrovni, čehož dokladem jsou listopadová návštěva prezidenta Medveděva v Polsku, uzavření dlouhodobé dohody o dodávkách zemního plynu nebo postupné předávání archivních materiálů o katyňském masakru.

Rok propíraná „pravda“ o Smolensku se stále hledá. Vše nasvědčuje tomu, že příčin bylo více. V osudný okamžik hrálo roli špatné počasí, podprůměrně vybavené letiště, trocha (post)sovětského chaosu v letištní věži, nedůslednost leteckých kontrolorů, otevřený či podvědomý psychický tlak na piloty i jejich přecenění vlastních dovedností. Z takto široké pravdy si však každý bude moci vytáhnout to, co se mu bude hodit. A politický boj na památku mrtvých bude pokračovat dál.

 

Vít Dostál

Autor je analytikem AMO

Související