Americký tým, který pomáhá Japoncům, nalétal stovky hodin okolo elektrárny a 18.4. 2011 vyhodnotil naměřená data. Na základě těchto údajů odhadl (s přesností procent) očekávanou dávku za první rok v jednotlivých místech. Ve zkratce popis nalétaných tras a dávek:
Červená oblast: roční dávka větší než 20 mSv (uvedeno jako 2000 mrem), tedy více než průměrný roční limit pracovníka se zářením; potenciálně nebezpečné, vystěhované i mimo 30km zónu. Pro 20 mSv za rok je zdravotní riziko velmi těžko prokazatelné (t.j. neprokazatelné); pro vyšší dávky, zvláště u dětí a těhotných, je evakuace ale rozhodně na místě.
Oranžová oblast: 10-20 mSv, dávka odpovídá například roční dávce některých pracovníků na jaderné elektrárně s varnými reaktory (kde je dávka vyšší než u tlakovodních reaktorů, které máme v Česku). Riziko neprokazatelné (pro ilustraci: museli byste ozářit stotisíce lidí, aby se dal efekt potvrdit, či vyvrátit - je zřejmé, že mimo vojáků toto nikdo nedělal a dělat nebude).
Zelená oblast: 5-10 mSv, dávka odpovídá například jednomu běžnému vyšetření počítačovou tomografií. Riziko výrazně neprokazatelné.
Modrá oblast: 1-5 mSv, dávka odpovídá například běžné roční dávce dopravních pilotů (a ta je klidně i vyšší, pokud létají přes pól). Riziko naprosto neprokazatelné.
Černá oblast: pod 1 mSv, to je menší dávka než přírodní pozadí v Česku. Najdou se i kverulanti, kteří říkají, že je lépe dostat malou dávku než žádnou, ale do těchto debat se pouštět nebudeme.
Měření se budou opakovat, do nečervených oblastí se začnou vracet lidé. Červená oblast se bude postupně zmenšovat, jak dávkový příkon klesá s časem. To jsou dobré zprávy.
Horší zprávy jsou ty, že do míst, kde dávkový příkon neklesne významně do jednoho roku, se hned tak někdo nenastěhuje, Cs-137 má poločas rozpadu 30 let. Uvidíme, jestli Japonci budou tato místa dekontaminovat, či čekat na přírodní rozpad césia. O jak velké oblasti se jedná, to se dozvíme brzy.
