Na zatím poslední nedělní protest si našlo cestu zhruba 5 tisíc lidí. Mnoho z nich je v Aténách kvůli úterní generální stávce - tvrdí to alespoň zástupci protestujících. Většina je ale pravidelnými účastníky a přišla tak nějak ze zvyku.

Nechyběli mezi nimi ani (fotografům pózující) muž s pouty a oběšeneckou smyčkou v rukou, nebo Panos Petrou - jeden z organizátorů a člen radikální levicové organizace The Internationalist Workers Left. Tyto dvě „mediální stálice“ aténské stávky tu najdete každou neděli.

Včera jsem se ale přesvědčil hlavně o tom, že řecké protesty nejsou jenom vidět, ale především slyšet. Právě z jižanského temperamentu, který stávkování u nás v Čechách a tady v Řecku tolik odlišuje, mi po zádech běhal mráz nejvíce. Nic příjemného to nebylo.

Nejčastěji opakující se hesla: „NEDÁME SE“ a „TUDY NEPROJDOU“ pozorovalo z patřičné vzdálenosti zhruba 100 policistů. Štít, přilbu, samopal měl každý z nich. Poblíž náměstí měli zaparkovaných asi 10 „vězenských autobusů“ připravených k akci. Nechyběla ani vodní děla a náklaďák s obří radlicí.

Chtěl jsem si kolonu provádějící policejní manávry na Sintagma Square vyfotit, během okamžiku mi to ale jeden z policistů rázně zatrhl. Prohlédl si můj pas a zkontroloval i fotoaparát. Naštěstí v něm nebylo nic, co by ho znepokojilo.

Prošel jsem se tedy po náměstí a zjistil, že se tu nestávkuje jen proti vládním opatřením na snížení deficitu. Zhruba čtvrtina transparentů obhajuje lidská práva, homosexualitu a rovnoprávnost žen. I k těmto tématům probíhají na náměstí Sintagma „diskuzní kroužky“. V neděli jsem jich tam napočítal zhruba pět. Nepozorností ostatních účastníků stávky (a ostatně ani médií) tyto hloučky rozhodně netrpěly.

Několikatisícový dav na jednom náměstí je ale i přiležitostí pro byznys. A Řekové to pochopili. Na chodníku na rozložených dekách tu můžete koupit vše - od kabelek, přes kuchyňské hodiny, až po lístky do místní populární loterie. Vlajky, píšťalky a zvonečky jsou samozřejmostí.