Není to tak dlouho, co Český statistický úřad publikoval data, podle nichž jsou skupinou, která v loňském roce zaznamenala nejvýraznější pokles příjmů, domácnosti živnostníků. Má to logické vysvětlení. Mzdy zaměstnanců zůstaly v zásadě stejné (u některých státních zaměstnanců dokonce stouply) nebo byli přesunuti do kolonky  „nezaměstnaný“. Živnostník oproti tomu zůstane živnostníkem, i když jen živoří s polovinou zakázek.

Stejný trend ukázala i daňová přiznání. Čeští živnostníci vydělali v roce 2010 podstatně méně než rok předtím. Přestože tomu tak bylo, nutily je finanční úřady platit stejné zálohy jako v lepším roce 2009. Peníze byly letos v březnu vráceny, ale pochopitelně bez úroků. Drobní řemeslníci úvěrovali vládu.

Normálně myslící člověk by očekával, že za takové situace bude ministerstvo financí uvažovat o tom, jak živnostníkům ulehčit. Tím spíše, že podstatná část z nich jsou fakticky skrytí nezaměstnaní – propustili je z práce, nechtějí být doma na podpoře, tak si nechali vystavit živnostenský list a pokouší se protlouci se, jak se dá. Navíc od příštího roku na ně dopadne zvýšené DPH, takže to budou mít ještě těžší než letos.

Jenže Miroslav Kalousek přišel s nápadem, který bere dech – právě teď je ten pravý čas uvalit na živnostníky další poplatky (v technické daňové mluvě se hovoří o změně výdajových paušálů). A jen tak mimochodem se podřekl, že jestliže umožňuje živnostníkům relativně jednoduchou daňovou administrativu (což je v zásadě pravda), měli by za to platit! To je postoj, který se snad nedá nazvat ani bolševickým. To patří spíše někam do orientální despocie.

Miroslav Kalousek je známý vtipálek. Jenže po zádech běhá mráz při pomyšlení, že to možná myslí vážně. Stačí totiž připomenout poslední „reformy“, na kterých se podílel on nebo jeho tým expertů.

Penzijní reforma, která problém vyplývající z nízké porodnosti řeší uvalením vyšší daně na položky typu dětských plenek a základních potravin. 

Zvýšení spotřební daně na benzín, cigarety a alkohol, po kterém se snížily daňové výnosy. A to ve ztrátách nejsou zahrnuty desítky nebo stovky lidí, kteří díky zvýšení daně přišli o zaměstnání (a tudíž náklady ne jejich podpory).

K pochopení logiky takových opatření člověk musí nejspíš řadu let pracovat na ministerstvu financí.

Mám také inovativní návrh. Nechť je od nynějška zavedeno takové pravidlo, že pokud v důsledku podobných „daňových reforem“ klesnou příjmy rozpočtu (se zahrnutím podpor v nezaměstnanosti, které musí být nově vypláceny), bude zabaven majetek ministra financí, jeho náměstků a ředitelů odborů. Tento majetek ať je prodán v dražbě a z výnosů uhrazena alespoň část způsobených ztrát. Možná by potom ministr financí začal používat mozek i k něčemu jinému než k vymýšlení básniček.

Mimochodem, ač nejsem příznivcem ČSSD, musím uznat, že stínový ministr Milan Urban projevuje více pochopení pro drobné kapitalisty než celá „pravicová“ TOP09.

Reakce na diskuzi:

Je svým způsobem fascinující některé příspěvky číst. Zjevně totiž pracují s představou (která podle všeho není vzácná), že existence živnostníků je projevem jakési nelogičnosti nebo nespravedlnosti a že pokud by se z nich stali nezaměstnaní, žilo by se v České republice lépe.  Skoro to vypadá, že někteří zaměstnanci jsou ochotni raději přispívat na podpory zkrachovalých živnostníků než tolerovat, že z nich stát vytáhne méně peněz, než by odpovídalo nějakému matematickému vzorci.

Takový postoj je snad pochopitelný vůči boháčům. Je ale s podivem, že takovou závist vzbuzuje instalatér nebo kadeřnice, kteří si dokážou za 10 let našetřit na starou škodovku. Možná, že tato degenerovaná závistivost vysvětluje postoje úředníků ministerstva financí, kteří zjevně sledují všechny možné cíle, jen ne naplnění státního rozpočtu.

A ještě vyvrátím jeden metodický omyl. Není to tak, že na cca 800 000 českých živnostníků připadá 800 000 volných zaměstnaneckých pozic. Skutečná alternativa většinou není živnost vůči nechat se zaměstnat, ale živnost vůči být bez práce.

Související