Objem investic, které směřují do Afriky, má potenciál změnit kontinent k lepšímu a zároveň vytvořit nové příležitosti pro další zahraniční investory. Přestože zatím na nejchudší světadíl směřuje pouze 5 % světových přímých zahraničních investic (PZI), patří africké státy mezi ty s nejrychlejším hospodářským růstem. V poslední dekádě mezi deset nejrychleji rostoucích států světa patřilo šest afrických: Angola, Nigérie, Etiopie, Čad, Mozambik a Rwanda. Průměrné (nevážené) roční tempo růstu afrického HDP je od počátku tohoto tisíciletí vyšší než v Asii.

Investiční ráj?

Ve srovnání s rokem 2000, kdy objem všech PZI v Africe dosáhl 9 miliard amerických dolarů, vypadá odhadovaná hodnota tohoto ukazatele pro rok 2015 (150 miliard) jako fantazie. V krizovém roce 2009 objem PZI do Afriky meziročně klesl o více než třetinu, nicméně již v roce 2012 má pokračovat v prudkém předkrizovém vývoji, později dosáhnout objemu zmíněných 150 miliard a vytvářet až 300 tisíc nových pracovních míst ročně. Může ale kontinent zmítaný nepokoji a trpící zkorumpovanými režimy takto pozitivní prognózy reálně naplnit?

Analýza Ekonomické komise pro Afriku OSN vysvětluje, že západní investoři se Africe vyhýbají z několika hlavních důvodů, mezi něž patří nejistota z budoucího vývoje (která zahrnuje makroekonomickou nestabilitu spočívající ve vysokých mírách inflace a zadluženosti), politická nestabilita, nedostatek transparentnosti, nadbytečná byrokracie, nedostatečnávelikost trhů, špatnáinfrastruktura a výrazná protekcionistickáopatření. Přesto právě v Africe vykazují investice již od devadesátých let rekordní výnosy (podle statistik UNCTAD až 29 procent): zdejší trhy patří mezi nejméně nasycené na celé planetě, negramotnost klesla za poslední tři dekády téměř o polovinu (v průměru však na kontinentu stále dosahuje takřka 40 % - celosvětovým průměr je poloviční), zatímco míra bezpečnosti za posledních dvacet let dramaticky vzrostla.

Podle odborníků by se vůbec nejdynamičtěji měly vyvíjet investice do infrastruktury, telekomunikací a bankovnictví. V zájmu afrických zemí je proto podporovat vznik transparentních kontrolních mechanismů, jakož i implementaci chybějící legislativy a věrohodné vynucování jejího dodržování - to se však často míjí se zájmy státních elit. 

Čínská expanze

Relativně nízký objem západních investic je vyvážen finančními toky z jiných zdrojů. Hlavním hráčem na africkém kontinentu se stává Čína, která je v současnosti druhým největším investorem v Africe po USA. Čínské investice do Afriky v období 2005-2010 byly stejně velké jako investice do Evropy a pouze o 30 % větší než do malé Austrálie. ČLR vnímá africký kontinent jako strategického partnera zejména v souvislosti se svou stále rostoucí spotřebou minerálních paliv a ve spojitosti s globálními geopolitickými změnami – ne ale jako jediný nebo primární cíl svých investic.

Čínské úspěchy na africké půdě jsou do velké míry ovlivněny její politikou nevměšování a velkorysou rozvojovou pomocí. V loňském roce údajně Čína Africe poskytla více rozvojové pomoci než Světová banka, prominula miliardové dluhy a od roku 2006 pomohla vystavět přes 60 nemocnic a 100 škol. V důsledku tohoto přístupu se v posledním desetiletí dramaticky proměnila například struktura exportu ropy z Angoly, která se v roce 2006 stala největším čínským dovozcem. Ještě v 90. letech však vyvážela veškerou ropu do Evropy a USA.

Čínská přítomnost na kontinentě má však i své stinné stránky: přispívá k likvidaci drobných podnikatelů, rozevírání nůžek mezi bohatými a chudými i devastaci životního prostředí. Zatímco Evropané, Američané a mezinárodní instituce jako podmínku svých aktivit na kontinentě vyžadují větší transparenci ve vykazování daní, zaměstnávání cizinců a dětí a často mají i další požadavky (např. přítomnost nezávislého dohledu na stavbách), Čína na ničem takovém netrvá. To vše výrazně zvýhodňuje čínské partnery v očích afrických elit.

Budoucí růst

Přestože černý kontinent prochází velmi dramatickým obdobím, Afrika má obrovský potenciál k pozitivnímu vývoji, na jehož udržitelnosti se Evropa může podílet jako rovnocenný partner vedle svých čínských a amerických protějšků. Afrika stále trpí mnoha neduhy, přesto by ale měla zůstat v hledáčku investorů, neboť tyto nedostatky zároveň skýtají největší příležitosti pro její další růst.

 

Jakub Hlávka

Autor je juniorním analytikem AMO

Související