Více jak čtyřicet šest milionů Američanů, tedy skoro každý šestý, dnes žije pod hranicí chudoby. To je nejhorší výsledek za posledních padesát let. Nejhůře jsou na tom tam, kde splaskly největší realitní bubliny a o práci ve stavebnictví přišlo nejvíce lidí. V Las Vegas dnes na předměstích každé ráno před kostely stojí stovky lidí ve frontě na jídlo a podle Financial Times tam v tuto chvíli hladem trpí skoro pětina dětí. To je pro největší ekonomickou velmoc dost špatná vizitka. Částečně je na vině velká finanční krize, problém americké střední třídy se sháněním práce je ale hlubší a do jisté míry je sám spíše příčinou nedávné finanční kalamity než jejím důsledkem.
V posledních dvaceti letech je každá další americká recese spojená s pomalejším poklesem nezaměstnanosti. Jak správně poukazují výzkumníci z McKinsey Global Institute nehledě na krizi si Amerika právě prošla dekádou s nejslabším přírůstkem nových pracovních míst v celé poválečné historii. Zvláště ohrožená jsou pracovní místa nižší střední třídy - v průmyslu, stavebnictví, ale i v základních službách. Rutinnější práce v call centrech nebo v mzdových účtárnách mohou být buď přesunuty na nové technologie nebo do levnějších rozvíjejících se ekonomik Asie nebo Latinské Ameriky.
Stroje a levná konkurence z chudších zemí ale zpravidla nedokáží ohrozit taková pracovní místa, která jsou založená na hlubších znalostech a složitější interakci s ostatními lidmi. Proto mají na rozdíl od živořících profesí ve stvavebnictví a mzdových účtárnách pohádkové mzdy investiční bankéři, specializovaní právníci nebo doktoři. Posledních deset let tak globalizace v USA přispěla k dramatickému rozevírání sociálních nůžek. Finanční krize byla pak do jisté míry pouze důsledkem tohoto vývoje.
Američané se totiž zatím nedokázali srovnat s tím, že prostupnost jejich společnosti směrem vzhůru je daleko menší než bývala. Zárukou této prostupnosti byl především dostatek pracovních příležitostí pro střední třídu, která je důležitou spojovací stanicí mezi chudými a bohatými. Bez nich mají chudí daleko menší šance poskočit vzhůru a zůstávají po generace v bludném kruhu chudoby. Cesta ven vede pouze skrze dostupnější kvalitní vzdělání nejen pro bohaté, ale i pro širší vrstvy lidí s průměrnými a nižšími příjmy. To není jenom problém USA, ale i Velké Británie a řady dalších vyspělých zemí. Do této chvíle ale politici namísto náročných školských reforem udržovali sociální smír skrze zvrácenou podporu zadlužování nejchudších vrstev obyvatelstva. Je na čase skoncovat s perverzní představou, že každý má mít právo na svůj dům a hypotéku a nahradit ji vizí “každý má mít přístup ke kvalitnímu vzdělání”.
Psáno pro Lidové noviny
